25. kapitola - Finále, 2. část

30. listopadu 2008 v 21:30 | shameless |  Zemřít... a žít navždy
Tak... je to tu. Poslední kapitola. Skoro rok života se pro nás chýlí ke konci. Byly to občas nervy, neobešlo se to bez rozporů až hádek, ale myslím, že se obě shodneme na tom, že pro nás tahle povídka byla především spousta zábavy :)
Doufáme, že se vám bude závěr líbit. Myslím, že na povídku, která vznikla jen díky jedné bezvýznamné poznámce při psaní něčeho úplně jiného, to Zemřít... a žít navždy dotáhla docela daleko. Tak na ni snad nezapomenete!
P.S.: Zvažujeme epilog, chcete ho? :)
P.P.S.: Děkujeme za hlasování v anketě, výsledky jsou... zajímavé XD

Enjoy!




"To si jenom myslíš, Muraki!" ozval se ledový hlas z druhé strany místnosti. Všichni čtyři se otočili a pohlédli na skupinku jiných čtyřech mužů stojících ve dveřích, kterými přišel Hide. Tsuzuki s bojovně vystrčenou bradou stál krok před ostatními a zle na Murakiho zahlížel. Muraki, možná ne zcela upřímně, roztáhl ústa v široký úsměv.
"Ale, moji tři oblíbenci," pronesl zvučným hlasem. "Je mi ctí, že jste se připojili k našemu skromnému setkání. Skutečně vás rád vidím, přesto... nemyslím si, že bych se mohl zdržet, abychom si více popovídali. Já a Kaoru máme docela naspěch." Shlédl na svého přítele, který vypadal, jako by se snažil zavrtat do jeho límce.
"To je možné, ale je ti, doufám, jasné, že vás odejít nenecháme," odsekl výhružně Tsuzuki. Muraki se na to jen ušklíbl.
"Je mi jasné, že se o něco pokusíte, drahý Tsuzuki. Přesto, přílišnou šanci na úspěch vám nedávám. Tak tedy... sbohem."
Muraki se otočil a odcházel, stále drže Kaoru. Tsuzuki se zuřivým výrazem napřáhl ruku a místností se prohnal závan větru, jak se uvolnila magická energie. Muraki se ale obrátil a Tsuzukiho kouzlo odrazil. "Tsuzuki," řekl pak nebezpečně tichým hlasem, "nechtěl jsem s vámi bojovat. Ale vy mi nedáváte jinou možnost."
Luskl prsty a uprostřed místnosti se najednou na zemi objevil zářivý pentagram. "Myslíte si, že jste jediný, kdo se připravil?" zeptal se Muraki, zatímco se z pentagramu vynořoval trojhlavý zlatý drak. "Pozdravte starého známého, Tsuzuki."
Muraki pustil Kaoru a ten se uklidil stranou, aby nepřekážel. Mezitím se Niwa přesunul k Hidemu a Omimu, aby je mohl případně chránit štítem. Hisoka s Hiroyou zůstali stát u dveří. Tsuzuki postoupil o několik kroků dopředu, takže teď kolem sebe měl dost volného prostoru.
"Nic mi neudělá větší potěšení, než vás konečně zabít, Muraki," zavrčel Tsuzuki. Muraki se v odpověď jen studeně usmál.
"Pokud to ovšem dokážete."
Při dalším lusknutí prstů drak zaútočil. Překvapivě však nezamířil k Tsuzukimu, nýbrž k Hisokovi a Hiroyovi. Muraki potěšeně sledoval, jak se Tsuzukimu zúžily oči obavou. Bleskově začal vyvolávat svého pomocníka, obrovského bílého tygra jménem Byakko, a koutkem oka sledoval Hisoku, který se přitiskl k Hiroyovi a vytvořil kolem nich ochranný štít. Proti Murakiho drakovi však nebyl nijak účinný. Ve chvíli, kdy nádherný Byakko dopadl svými obrovitánskými tlapami na zem, drak právě rozmetal Hisokovu obranu. Oba muži se odkulili stranou, drakovi by ale stejně neměli šanci uniknout, kdyby jeho pozornost neupoutal tygří řev.
Tygr, místo aby zaútočil na draka, vystartoval směrem k Murakimu. Drak okamžitě zapomněl na Hisoku s Hiroyou a vteřinu nato už držel tygra v jedné ze svých tlam. Stačilo však jediné seknutí tlapou a Byakko byl opět volný.

Všichni v obrovské kapli užasle sledovali nebezpečný souboj dvou zářivých zvířat. Kaoru, bez sebe strachy o Murakiho život, při jednom z tygrových útoků nevydržel a přiběhl k Murakimu, snad aby ho zaštítil vlastním tělem. Drak ovšem nikdy nedopustil, aby se Byakko k Murakimu dostal na kratší vzdálenost, než bylo bezpečné.
Muraki se pozorně rozhlédl. Valná většina zúčastněných nespouštěla oči z bojujících zvířat. Z jedné strany mu bránili v odchodu Tsuzuki a Hisoka, z druhé pouze Niwa. Smrtelníky nepovažoval za přílišné soupeře. Okamžitě se rozhodl a poslal silné kouzlo za svá záda. Niwu, který útok neočekával, minulo kouzlo jen o vlásek. Muraki se otočil celým tělem, aby svůj pokus zopakoval. Niwa tentokrát vytvořil magický štít, který skryl jak jeho, tak i Omiho s Hidem. Murakimu se jeho špatná trefa nevyplatila, jeho konání si všiml Tsuzuki a okamžitě přiběhl Niwovi na pomoc.
"Pořád ještě si myslíš, že utečeš, Muraki?" zavrčel, zatímco se ho snažil znehybnit vlastní magií. Muraki ale kouzlo snadno odrazil a jen se usmál.
"Samozřejmě," odpověděl, "a ještě se při tom královsky pobavím. Když se zlobíte, jste totiž rozkošný, Tsuzuki. I když ne tolik jako Kaoru…" Tsuzuki si jen odfrkl a znovu zaútočil.
Zatímco se Muraki úspěšně bránil Tsuzukiho útokům, bílý tygr začínal nad drakem získávat převahu. Na dračím těle se objevily krvavé skvrny, jak Byakkovy tesáky prorazily silné šupiny. Drak zařval a vychrlil směrem k tygrovi proud ohně, ale Byakko se mu s ladností artisty vyhnul. Oheň zasáhl zeď nedaleko místa, kde byli Hisoka s Hiroyou, a proměnil ji v hladké sklo. Byakko se na draka vrhl rychleji, než se mohl znovu vzchopit, a zasadil mu další ránu.
Muraki si všiml, že jeho stvůra umdlévá. "Je mi líto, Tsuzuki," řekl, zatímco uhýbal dalšímu kouzlu, "ale už si s vámi nemůžu dál hrát. Je čas jít." Mávl rukou a Tsuzuki strnul v poli dobře známé fialové barvy. Zase ten pentagram, pomyslel si, když se marně snažil zpřetrhat neviditelná pouta, která mu bránila v pohybu.
Muraki vyvolal další kouzlo a nasměroval ho na Tsuzukiho. Koutkem oka přitom sledoval bojující tvory. Přesně podle očekávání se nakonec Byakko přihnal, aby ochránil svého momentálně bezbranného pána. A v tu chvíli Muraki naposled luskl prsty.
Drakovi teď nic nepřekáželo. Tři obrovské hlavy se natáhly…
…a vychrlily oheň přímo na Hiroyu s Hisokou. Znehybněný Tsuzuki jen s hrůzou sledoval, jak se Hisokův obranný štít pod takovým náporem síly pomalu rozpadá. "Hisoko!!" zakřičel, ale to už štít praskl celý. Tsuzuki neviděl, jak na tom Hisoka s Hiroyou jsou, protože mu výhled zastínil Byakko, který se znovu vrhl na draka.
Nedokázal ze sebe vydat ani hlásku, když mu došlo, co se stalo. Pokoušel se sebou zazmítat, ale nešlo to. Vrhl zoufalý pohled po Niwovi, rozpolcený mezi touhou požádat ho, aby něco udělal, a obrovskou obavou o něj. Niwa mu pohled oplatil. Ve tváři se mu zračil stejný šok jako Tsuzukimu. Tsu bylo jasné, že se Niwa momentálně nemůže hnout z místa; vydával všechny síly na to, aby vlastním štítem ochránil Omiho, Hideho i sebe.
Nemohli vůbec nic dělat. Murakimu se na obličeji objevil vítězný škleb a sebevědomě objal Kaoru kolem pasu. Ten pochopil, že je konec, a otočil hlavu, aby naposledy pohlédl na Omiho. Až příliš krátkou chvíli si hleděli do očí a byl to Omi, kdo první sklopil pohled. Kaoru se zatvářil bolestně a v duchu se s Omim rozloučil.
Pak Muraki pomalu vykročil a Kaoru se bez odporu nechal vést. Bez zájmu prošli kolem draka, který stále ještě bojoval s Byakkem, a ve dveřích se zastavili. Muraki se napůl obrátil k Tsuzukimu a usmál se. "Vypadá to, že se zase loučíme, Tsuzuki. Tak tedy sbohem. Nebo snad nashledanou?"
Tsuzuki si byl jistý, že by měl říct nashledanou. Nevěřil, že tímhle všechno končí, že může nechat Murakiho někde si poklidně žít, aniž by se dále snažil ho zničit. Když Muraki s Kaoru zmizeli za dveřmi, cítil se skoro poníženě, že fialové světlo kolem něj zmizelo a on málem upadl, jak ztratil oporu. Připadalo mu to jako výsměch, jako by Muraki doufal, že za ním Tsu vyběhne a jediné, co objeví, budou prázdné chodby toho zpropadeného kláštera. Čistě jen proto, aby se cítil ještě více poraženě.
Podíval se na draka, kterého tu Muraki nechal jako dáreček na rozloučenou. Pořád ještě ho bylo třeba porazit. Na to se teď Tsuzuki musí soustředit. Zkoncentroval zbytky sil a nechal Byakka znovu zaútočit. Tentokrát byl boj tvrdý a rychlý; drak už byl unavený a Byakko naopak posílený zuřivostí svého pána. Netrvalo dlouho a zlatá nestvůra se rozplynula ve vzduchu, zůstaly po ní jen zbytky pentagramu na zemi a očazené kameny ve zdech.
Jen pár vteřin zíral Tsuzuki na to, co po drakovi zbylo, pak však postřehl pohyb a probral se. Niwa, který nechal zmizet ochranný štít, se prudce rozběhl na druhou stranu haly a Omiho s Hidem nechal za sebou. Tsuzuki byl mnohem blíž, takže se k místu, kde tušil Hisoku s Hiroyou, přiblížil rychleji než Niwa.
Drak při svém řádění rozmetal těžké dřevěné lavice, jejichž zčernalé zbytky teď ležely na hromadě, pod kterou se zřejmě nacházel Hisoka s Hiroyou. Tsuzuki se sklonil a začal trosky odhrabovat, šílený strachy. Hisoka byl sice už mrtvý, ale nikdo nemohl říct, co s tělem shinigami udělá přímý zásah tak silného monstra. Hisoka mohl snadno přijít i o svou druhou existenci. A navíc s ním byl Hiroya…
Konečně zahlédl Tsuzuki mezi troskami Hisokovy světlé vlasy. S Niwovou pomocí ho vytáhl a opatrně položil na zem. Hisoka byl v bezvědomí a na zádech měl spáleniny, ale ty už se začínaly hojit. Tsuzuki si oddechl. Mohlo to být mnohem horší.
Vrátil se zpět za Niwou, aby mu pomohl vytáhnout i Hiroyu. Zarazil se ale, když uviděl Niwův vytřeštěný výraz.
Mezi troskami ležel Hiroya. Oči měl zavřené a z koutku úst mu vytékal pramínek krve. V hrudi mu vězel uštípnutý kus dřeva z kostelní lavice.
Tsuzuki na Hiroyovo tělo jen mlčky zíral. Jistě, bál se, že by se mohlo lidem, které s sebou přivedli, něco stát, ale tak nějak nepočítal s tím, že by někdo opravdu zemřel. Obzvlášť Hiroya, který byl přece celou dobu s Hisokou, takže měl být ochráněn před čímkoliv. Tohle musel být nějaký špatný sen…
"Tsuzuki," řekl Niwa potichu, "pomoz mi." Tsuzuki ho mechanicky poslechl a spolu vyprostili Hiroyovo tělo. Doktor měl na tváři tak klidný výraz, že nebýt rány v prsou, vypadal by, jako že jen spí.
Oba muži z Hiroyi nemohli spustit oči, po chvilce však Tsuzuki pohlédl na Hisoku. Jeho tělem proběhl pocit naprostého zděšení, když se neubránil myšlenkám na to, jak Hisoka zareaguje, až zjistí...
V tu chvíli postřehl drobný pohyb Hisokových víček. Nebylo pochyb, že se Hisoka probouzí, a Tsuzuki měl chuť někam se ztratit, dokud je čas. Jenže Hisoka už otevíral oči, zmatený a dezorientovaný.
"Hiroyo?" zachraptěl Hisoka, zatímco se snažil vzpomenout si, co se stalo. Tsuzuki si stoupl tak, aby Hisokovi zastínil výhled na Hiroyovo tělo, a pak se ke svému kolegovi sklonil. "Měl bys ještě chvíli ležet, ty rány vypadají vážně," řekl, aby se pokusil oddálit chvíli, které se děsil. Ale Hisoka, přestože si momentálně nejvíc uvědomoval fakt, že ho všechno bolí, vycítil, že něco není v pořádku. "Kde je Hiroya?" zeptal se a pokusil se zvednout na loktech. Tsuzuki ho ale zase přimáčkl k zemi. "Řekl jsem ti, že máš zůstat ležet," prohlásil nekompromisně, ale bylo mu jasné, že tím jen zvyšuje Hisokovo podezření. Možná bych mu to měl říct hned… stejně ho před tím neuchráním… Povzdechl si. "Hiroya je… za mnou…"
Hisoku vyděsil tón, jakým to Tsuzuki pronesl. Posadil se, ignoruje protestující žebra, a odstrčil Tsuzukiho stranou.
Když mu Tsuzuki uhnul, Hisoka jen vytřeštil oči. Uviděl Niwu, který právě Hiroyovi složil ruce na prsa, těsně pod krvavou ránu. Pak Niwa vstal a ustoupil k Omimu a Hidemu, kteří se jen drželi jeden druhého a v šoku zírali na scénu před sebou.
"Hiroyo?" zašeptal Hisoka a jeho hlas se zlomil v tiché vzlyknutí. Tsuzuki ho chtěl obejmout, ale Hisoka mu uhnul, neschopný odtrhnout oči z těla před sebou. "Hiroyo…" Po tváři mu steklo několik slz, ale pak zuřivě zamrkal a protivné kapky zmizely. Teď nechtěl brečet.
Natáhl ruku směrem k Tsuzukimu a ten, ačkoli se zatvářil neochotně, vzal jeho dlaň do své a opatrným tahem mu pomohl vstát.
"Opatrně," zašeptal jen a sledoval, jak se Hisoka pomalu zvedá z podlahy. S pokřiveným výrazem se konečně postavil a lesklýma očima chvíli zíral na tělo ležící kousek od něj. Pak sklopil hlavu a udělal pár kroků vpřed, aby poklekl hned vedle Hiroyi.
"Vidíš," zašeptal tak tiše, aby ho nikdo neslyšel. Přes stažené hrdlo by to stejně hlasitěji nedokázal. "Říkal jsem to. Věděl jsem, že mě jednou opustíš. Nečekal jsem... že to bude tak brzy."
Sklonil se k němu a malíčkem setřel krev z jeho úst. Pak ho vzal do náruče a přitiskl ho k sobě.
"Není to fér," řekl a zvedl pohled k Tsuzukimu. Pak s trochou úsilí vytvaroval rty do bolestného úsměvu a... a byl pryč i s Hiroyovým tělem.


* * *


Přestože už byla dávno tma, Tsuzuki byl stále ještě v kanceláři. Nepracoval; všechen zmatek ohledně Murakiho a akademie už naštěstí s Tatsumiho pomocí vyřešili. Jenom seděl u stolu a čekal, až se Hisoka vrátí, tak jako celých několik posledních dnů. Protože Hisoka přijde na ministerstvo, to věděl určitě. Kam jinam by měl taky jít.
Od té chvíle, kdy zmizel s Hiroyovým tělem, o Hisokovi nikdo neslyšel. Nikde nebyl k nalezení a vědět o sobě nedal. Takže všem nezbývalo, než počkat, až se sám rozhodne přijít.
Tsuzuki se protáhl. Možná by měl jít spát, ale to nechtěl. Co kdyby usnul a on se tady deset minut nato objevil? Zívl. To přece nejde.
Noc ubíhala a Tsuzukiho už spánek pomalu, ale jistě zmáhal, když se na chodbě ozvaly lehké kroky a ve dveřích se objevil stín. Tsuzuki se okamžitě probral a když rozpoznal postavu ve dveřích, vrhl se k ní.
"Hisoko! Kdes byl?" vyhrkl a sevřel kolegu v náručí, jako by se bál, že zase zmizí. Hisoka neodpověděl, jen se vymanil z jeho objetí a o krůček ustoupil.
"Prostě jsem se… toulal," řekl nakonec, zatímco se pečlivě vyhýbal Tsuzukiho pohledu. "Přemýšlel jsem o věcech."
Tsuzuki jen chápavě přikývl. "Chceš o tom mluvit?"
"Ani ne, díky." Na chvíli se odmlčeli, dokud se Tsuzuki neodhodlal položit otázku, která ho pálila na jazyku. "A… Hiroya? Co je s…"
Hisoka mu skočil do řeči. "O to je postaráno," řekl až příliš neosobním tónem. "Myslím, že odpočívá na místě, které by se mu líbilo," dodal potom potichu a obrátil se ke dveřím.
"Hisoko…" Tsuzuki se odmlčel. Nevěděl, co má říct, aby to nevyznělo hloupě, ale nakonec se rozhodl, že na tom nezáleží. "Když budeš cokoliv potřebovat, já jsem tady."
Hisoka se na něj otočil a slabě se usmál. "Já vím."
"Chceš se pomstít Murakimu?"
Hisoka se prudce nadechl. "Možná," řekl po krátkém zaváhání a vyšel na chodbu. "Dobrou noc, Tsu."
"Dobrou, Hisoko."
Tsuzuki poslouchal, jak Hisoka odchází, a pak se podíval z okna. Měsíc na obloze byl velký a rudý a zdálo se, že se Tsuzukimu vysmívá. Tsuzuki se zamračil.
"Najdeme si tě, Muraki. A pak to budeš ty, kdo bude trpět v záři úplňku…"


KONEC

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Allishka Allishka | 30. listopadu 2008 v 21:30 | Reagovat

První komentááááááááááááář XD XD XD

2 warrion warrion | Web | 30. listopadu 2008 v 21:32 | Reagovat

All XD XD XD A chceš epilog? :))))))

3 Allishka Allishka | 30. listopadu 2008 v 21:41 | Reagovat

Chci chci chci chci chci XD

4 Leukemie Leukemie | Web | 1. prosince 2008 v 10:32 | Reagovat

Epilog!Epilog! :-D

5 Ayyda Ayyda | 1. prosince 2008 v 18:56 | Reagovat

Určite aj epilog!!!!!!

6 nunu nunu | 2. prosince 2008 v 12:33 | Reagovat

Jj, epilog by bodnul :-)

7 Seiyuu Seiyuu | Web | 2. prosince 2008 v 18:33 | Reagovat

Skvělý cyklus...zajímavě zpracovaný xD...Epilog bych ale možná ani nebrala...takhle je to krásně otevřené...atejně jako anime:-)

8 Allishka Allishka | 2. prosince 2008 v 22:41 | Reagovat

OK, epilog bude, ale jediná Seiyuu ho má zakázáno číst... jasný? XD

A docela jste mě urazily jako... my tady napíšeme něco takového srdceryvného a tady nikdo nebrečí, dokonce si ani nepostěžuje... ach jo...

9 warrion warrion | Web | 2. prosince 2008 v 22:54 | Reagovat

neboj, ony si zabrečí, ony si postěžují... možná XD

10 Sia Sia | E-mail | 3. prosince 2008 v 18:52 | Reagovat

Krása XD! Dobře, že už o epilog prosit nemusím, ale jinak bych se nepochybně přidala :-), nějak se mi s tím nechce loučit XD...

11 Melodye Melodye | Web | 6. prosince 2008 v 11:57 | Reagovat

Krása :)) je mi líto Hiroyi.. Ale jinak to je úžasný :) už se těším na epilog, jsem teda zvědavá jak to bude dál :)

12 ...Sax... ...Sax... | Web | 9. prosince 2008 v 8:14 | Reagovat

To je taková škoda, že už je konec. Ale celé se mi to moc líbilo a těším se na epilog. ^_^ Ps: máte v plánu nějaký další projekt?

13 Allishka Allishka | 9. prosince 2008 v 14:32 | Reagovat

...Sax...: Taky je mi líto, že už to končí, daly jsme do toho hodně ze sebe.

Ohledně dalšího projektu: Na to ti asi nemůžu odpovědět sama, počkej, co napíše ještě warr XD

14 warrion warrion | Web | 9. prosince 2008 v 19:18 | Reagovat

warr už sem napsala, All tudíž může odpovídat XD

ne... další projekt by byl fajn, ale obávám se, že škola je momentálně dost překážka :) uvidíme ^^

15 ...Sax... ...Sax... | Web | 9. prosince 2008 v 19:28 | Reagovat

Škoda, ale stejně sem čas od času zabloudím. Co kdyby náhodou časem, že? ^_^

16 Allishka Allishka | 9. prosince 2008 v 22:06 | Reagovat

No jo, to jsem měla na mysli, warr má moc práce se školou, já chodím do práce často na odpolední, takže se skoro nevídáme, už by asi bylo těžko se nějak sesynchronizovat. Necháme to zatím tak :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama