23. kapitola - Navždy slepeni

11. listopadu 2008 v 21:53 | shameless |  Zemřít... a žít navždy

Po dlouhé době ahoj všem :) Tak nějak nevím, co sem psát... hmm... snad jen, že v téhle kapitole nabízíme přírodní alternativu lepidel... koneckonců, jak všichni víme, Kores stejně lepí asi tak jako Panzani...

Rating: 18+




Jin pozoroval Watariho, který se skláněl nad baňkou, ve které bublal nějaký roztok. Watari sledoval procesy, které se s tekutinou děly, a občas zapsal změnu barvy, když do baňky přilil vzorek z další zkumavky. Pak vše odložil na stůl a pořádně si zívnul. Jin zamrkal, byl také dost unavený. Watari se mezitím posadil na židli a opřel si hlavu o ruce, které položil na opěradlo.
"Asi bychom měli jít spát," navrhl Jin nejistě. Věděl, že Watari si na tomto pokuse docela dost zakládá a nebyl si jistý, jestli ho tímto návrhem nenaštve. Věděl přece, jak je to pro něj důležité.
Watari zvedl hlavu a bezradně se rozhlédl. "Ještě hodinu a půl a bude to hotové..." pronesl smutně a pak se podíval na Jina. Když uviděl jeho starostlivý výraz, povzdechl si a natáhl ruku, aby vypnul kahan hořící pod onou baňkou.
"Máš pravdu. Začneme s tím znova... a trochu dřív. Mám dojem, že dnes bych to už nezvládl."
Jin přikývl, ale bylo mu jasné, že to, že Watariho takhle snadno přesvědčil, není jen tak. Taky se mu to po chvíli potvrdilo. Watari si svlékl plášť a odhodil ho na židli. Pak přistoupil k Jinovi a objal ho kolem pasu.
"Takže jdeme do postýlky. Kterou si vybereš? Tvoji nebo moji?" zašeptal mu svůdně do ucha a lehce ho za něj políbil. Jin se pousmál a zajel rukou do Watariho vlasů, aby si ho podržel přímo před sebou.
"Půjdeme samozřejmě do té mojí. Přece jen je o dost blíž."
Watari se radostně zazubil a Jinovu ruku ze svých vlasů vytáhl, aby ho za ni bleskově odvlekl z místnosti. Jin se nechal táhnout a musel se pořád usmívat, když viděl Watariho nadšení. Už nebyl nervózní, když se za ním zavřely dveře jeho pokoje a Watariho tělo ho přitisklo k tvrdé zdi, aby se zmocnil jeho úst. Polibek však byl velmi něžný a vzrušující. Jin nepocítil ani zlomek dřívější zdrženlivosti. Objal Watariho kolem ramen, ale jen proto, aby uchopil jeho svetr a přetáhl mu ho přes hlavu. Watari byl Jinovou iniciativou nadšený, nechal se pomalu svlékat a užíval si tu vytouženou péči, které se mu konečně dostávalo.
Jin ho zbavil také trika a klekl si na zem tak, aby měl před obličejem zapínání Watariho kalhot. Watari jemně položil své ruce Jinovi na ramena a přitáhl si ho k sobě tak, aby se něžně přitiskl k Jinově tváři. Oba se zachvěli, Jin zatoužil, aby tomu doteku nestály v cestě Watariho kalhoty. Vztáhl ruce a mučivým tempem se zabýval jejich zipem. Konečně povolily a Jin se jen na chviličku odtáhl, aby je mohl stáhnout dolů i s trenýrkami. Pak se přitiskl zpět a slastně zavzdychal do Watariho světlých chloupků. Zvedl hlavu a věnoval mu polibek na bříško, pak další o kousek níž a ještě jeden, a pak se zarazil, když pocítil, jak Watari podklesává v kolenou.
Přes jeho nespokojené zamručení vstal, chytil ho pod zadkem a vyzvedl ho do vzduchu, aby ho mohl odnést. Watari nadšeně obtočil nohy kolem jeho boků, avšak po pár vteřinách už cítil, jako by letěl vzduchem, načež přistál zády na měkoučké peřině. Bylo to tak příjemné a chladivé, přesto vděčně přivítal horké Jinovo tělo, které ho celého překrylo a zamáčklo ještě více do té hlaďoučké saténové přikrývky.
"Konečně tě mám tam, kde jsem chtěl," zamumlal Watari ochraptěle a přitáhl si Jina trochu výše, aby ho mohl vášnivě políbit. Jin neodpověděl, jen přesunul své rty výš a pokryl lehoučkými polibky celý Watariho obličej. Pokračoval kolem ucha na krk a pak stále níž a níž.
Když se chtěl Watari zvednout, aby Jinovi jeho něžnosti oplatil, přitlačil ho Jin zpátky a zakroutil hlavou.
"Ne, zůstaň ležet," zašeptal tiše a začal zkoumat jazykem jeho hrudník. "Dneska ti vynahradím všechno, co jsem kdy zanedbal."
Watari se slastně zatřásl tím pomyšlením a bez odporu zůstal ležet a nechal se hýčkat.
"Udělám všechno, co budeš chtít, Watari. Cokoli si řekneš."
Watari zasténal a nadzvedl se v bocích, jenže Jin tam nebyl, aby se ho dotkl. Ležel vedle a zamilovaně na Watariho koukal.
"Já chci jen tebe, Jine. Chci, aby sis mě vzal. Hrozně moc... prosím."
Jin se usmál a položil si hlavu na Watariho bříško, tak nízko, jak jen to šlo, aby se nedotýkal jeho vzrušení. Ovíval jeho špičku svým horkým dechem.
"Vezmu si tě... neboj... jen ještě chvíli vydrž..." Kousek se pohnul a téměř neznatelně se ho dotkl svými rty. Watari se znovu vymrštil do vzduchu, ale Jin uhnul a počkal, dokud se Watari znova nepoložil.
"Nespěchej... dnes ti neuteču. Slibuju," zašeptal Jin a obkroužil Watariho žalud jazykem. Watari zaskučel, ale ovládl se a ani se nehnul. Jin, snad aby ho dovedl k šílenství, se znova posunul výše a nechal jeho klín opuštěný. Chvíli se věnoval Watariho bradavkám, až byly úplně tvrdé, a pak vzhlédl. Pohled na Watariho zavřené oči a smyslně vlhké pootevřené rty jím vyslal další prudkou vlnu vzrušení, měl co dělat, aby se ještě ovládal. Cítil se konečně tak svobodně, jako už dlouho ne. Konečně měl dojem, že dělá opravdu správnou věc, nepocítil už žádné výčitky svědomí ani nic podobného. Jediné, co cítil, byla neutuchající touha po tom, co si tak dlouho odepíral.
Sevřel v dlani Watariho penis a začal ho jemně, beze spěchu masírovat. Watari sebou kroutil a sténal a Jin si jen přál, aby to nikdy neskončilo. Když však pomyslel na to, co přicházelo, zatoužil pospíšit si, cítit už to těsné sevření Watariho těla... Zatřásl hlavou, aby se trochu uklidnil, a ucpal jeho ústa svým jazykem. Při tom nepřestal pohybovat rukou, a občas, jakoby mimochodem, sjel prsty trochu níž, něžně pohladil Watariho šourek, a pak ještě dál, aby ukazováčkem provokativně poškádlil jeho otvor.
"Už, Jine... prosím," zaskuhral a pokusil se přirazit. Jin ho však umlčel a dále ho trápil svými prsty.
"Ne, miláčku. Ještě ne," zamumlal obtížně přes jejich spojené rty. "Uvolni se a nech mě potěšit tě ještě víc."
Watari přikývl a aniž by otevřel oči, poznal, že se Jin přesunuje k jeho nohám. Nadšeně se zavrtěl, když ucítil ty silné ruce na vnitřní straně svých stehen, jak ho úžasně masírují a nenápadně roztahují jeho nohy od sebe. Nakonec sám pokrčil kolena, položil chodidla na postel daleko od sebe, a úplně se tak Jinovi vystavil.
"Bože..." zasténal Jin při tom pohledu, načež se rychle sklonil, aby mohl všechnu tu krásu obšťastnit svými rty a jazykem.
"Prosím, Jine... prosím..." skuhral Watari dál, když cítil ty neuvěřitelné doteky Jinových úst. Neudržel se a vyrazil ze sebe táhlý výkřik, když ucítil vlhkost Jinova jazyka na místě, kde ho ještě nikdy předtím necítil.
Jin obkroužil Watariho vstup a lehce na něj fouknul. Pak se k němu přisál svými rty a jazykem masíroval každé místečko, kam dosáhl. Když zajel špičkou kousíček dovnitř, Watari zaskučel a pevně sevřel v rukou prostěradlo, aby si zabránil popadnout Jina za vlasy a přitisknout ho k sobě ještě více. Jin znovu zatlačil a ponořil se do Watariho hlouběji. Bylo to opojné a tak vzrušující... Jin se trošku oddálil a tak, aby ho Watari viděl, strčil si do úst jeden prst a pečlivě ho navlhčil. Pak, aniž by zaváhal, strčil prst tam, kde si to oba moc přáli, a hned ho uvnitř rozpohyboval. Watari už sténal skoro bez přestávky, když ho Jin obšťastnil i druhým prstem. Šlo to neuvěřitelně snadno, už po pár vteřinách přidával Jin třetí.
"Jine..."
"Ano, už... už to bude. Pojď..." Jin se posadil a podal Watarimu ruku. Ten se za ni chytil a nechal se zvednout. Jin ho objal kolem pasu a přitiskl ho k sobě. Watari na nic nečekal, obkročmo si přidřepl nad Jinův klín, a pak začal pomaličku klesat. Jeho tělem vibrovala nedočkavost a vzrušení, a když konečně ucítil, jak do něj Jin proniká, neovládl se a okamžitě dosedl úplně. Nepříjemný tlak na chvíli odvedl jeho pozornost, když však poté otevřel oči a spatřil Jinovu tvář křečovitě zkroucenou vzrušením, prolétl jeho tělem blesk a přinutil ho rozpohybovat svaly, aby konečně... konečně přišlo to, po čem toužil takovou dobu. Stoupal a klesal, držel se Jina kolem ramen, zatímco on držel jeho boky a pomáhal mu nést tíhu jeho těla při těch úžasných pohybech.
"Jine..." opakoval jeho jméno Watari tím úchvatně zastřeným hlasem a Jin jasně cítil, jak vzrušení jich obou narůstá více a více. Milovali se, hleděli si do očí a každou chvíli si některý z nich ukradl z úst toho druhého něžný polibek.
Watari pohnul svýma rukama na Jinových zádech a začal ho lehce hladit všude, kam jen dosáhl. Svůdně kroužil prsty po jeho hrudi, pak je zapletl do Jinových vlasů a pohrával si s těmi platinovými pramínky vlnícími se v rytmu přírazů. Po chvíli se Jin předklonil a plynulým tlakem položil Watariho opět na záda. Popadl polštář a podložil jím Watariho bedra.
"Řekni, že to nikdy neskončí," zašeptal Watari, když se na něj Jin položil a zvedl jeho nohy do vzduchu. Pak do něj opět vstoupil a začal znovu nenasytně přirážet.
"Nikdy..." zavrčel Jin pouze, jelikož už se nezmohl na odpověď ve formě celé věty. "Navždy... spolu..."
"Miluju tě, Jine," řekl Watari a zadíval se do těch zářících očí, které se k němu přibližovaly a pak zase vzdalovaly, aby se zase následně dostaly o něco blíž. Na chvíli se zastavily a Jin vztáhl ruku, aby Watariho pohladil po tváři.
"Já tě taky miluji, Watari. Šíleně moc."
Jin se dal opět do pohybu a zrychloval a zrychloval, až ani jeden z nich nestíhal převádět ty návaly slasti do hlasového projevu. Přirážel stále silněji a hlouběji a když už si myslel, že víc vydržet nemůže, ucítil, jak sebou Watari zacukal, a svaly v jeho těle se stáhly nevídanou rozkoší. Výkřik jeho milence a pevné sevření slastí vybuchujícího těla pod ním ho bleskově dohnaly až k vrcholu. Podvědomě stiskl mezi zuby hladkou kůži Watariho hrudníku, přesto však nedokázal utlumit projev nevídaného uspokojení, který se prodral skrze jeho hlasivky.
Když odezněla křeč, která mu nedovolovala se pohnout, svalil se Jin na svého přítele a s unaveným úsměvem v duchu konstatoval, že se k sobě právě nejspíš navěky přilepili Watariho semenem.
Pár minut oddechovali a vnímali tlukot srdce toho druhého. Pak se Jin mírně zavrtěl.
"Půjdeme se umýt? Pokud takhle zůstaneme do rána, už nás nikdy nikdo neoddělí."
Watari si unaveně povzdechl a přitáhl si Jina kousek výš.
"To je dokonalé... nebudu muset vstát a zůstanu s tebou navždy spojen. Samozřejmě, že nikam nejdu..."
Jin se tiše zasmál, a když se oba trochu nadzvedli, vytáhl zpod nich peřinu a oba je přikryl.


* * *


Tsuzuki stál a zamyšleně hleděl na věžičku kláštera, která vyčnívala nad střechami ostatních budov. Měli před sebou ještě stále kus cesty z přístaviště, kam je dopravila výletní loď. Otočil hlavu a beze slova všem naznačil, že by měli vykročit ke svému cíli.
Cestou si povídali o tom, co mají očekávat od dnešního šíleného setkání.
"Co hodláte s Murakim udělat?" zajímal se Omi. "Myslíte, že ho prostě chytíte a zavřete do vězení?"
"Nebude lehké ho chytit," odpověděl Tsuzuki klidně, přestože byl z toho všeho nervózní. "Možná to ani nedokážeme. Ale musíme to zkusit. Proto jdeme tak brzo. Doufali jsme, že se na něj předem trochu připravíme."
"Jestli se na něj vůbec připravit dá," řekl Hisoka, který šel hned za Omim. "Obzvlášť, když je nás tu tolik," pokračoval a vrhl ošklivý pohled na Hiroyu vedle sebe.
"Přece tě nemůžu nechat jít samotného," odpověděl Hiroya neústupně.
"Ale můžeš," zavrčel Hisoka. "Zaprvé nejsem sám, zadruhé už mám s Murakim svoje zkušenosti a zatřetí toho vydržím mnohem víc než ty. Na rozdíl od tebe jsem už mrtvý, takže mi nějaká ta magie moc neublíží."
"Hisoko!" varoval svého kolegu Tsuzuki, ale už bylo pozdě.
"Mrtvý?" zeptal se Hide zmateně. "To je přece hloupost."
"Jo, máš pravdu. Je to hloupost," ozval se Niwa. "Vůbec si ho nevšímej."
Hide se zatvářil zmateně. "Ale on přece říkal mrtvý. Jak jsi to myslel?" otočil se na Hisoku. Ten jen nakrčil nos a dále ho ignoroval. Hideaki se podíval na Omiho a naštvalo ho, že se Omi netváří zas tak překvapeně.
"Ty o tom něco víš?" vyjel na něj pobouřeně. Omi už se nadechoval, ale předběhl ho Niwa.
"Hide, prosím tě, uklidni se. Jsme tady kvůli něčemu jinému a zbytečné hádky tady nepotřebujeme."
Hide se zatvářil, jako by mu dal Niwa facku, přesto se nehodlal jen tak lehce vzdát. "Když už jste to nakousli, tak mi to povězte. Niwo, minimálně ty mi to dlužíš za všechnu tu práci, kterou za tebe dělám. Nejsi náhodou taky po smrti? Tvoje neschopnost vykonat jakoukoli činnost by tomu odpovídala."
"Hloupost," zopakoval Niwa. "Tomu bys přece sám nevěřil." Nastalo ticho, které prolomil až Hiroya, když se obrátil k Tsuzukimu.
"Možná by to měl vědět. Kdo ví, co se dneska bude dít… je lepší, když nikdo nebude překvapený."
Tsuzuki chvíli přemýšlel a pak kývl hlavou na znamení, že argument uznává. Niwa si vztekle odfrkl. "Skvělé! Jen mu to řekněte. Zůstane večer vůbec někdo, kdo nebude vědět, že existujeme?"
Tsuzuki mu konejšivě položil ruku na rameno. "No tak. Hiroya má pravdu." Obrátil se k Hidemu, který se na něj díval s neústupným výrazem.
"Fajn!" vykřikl Niwa dříve, než stihl Tsu promluvit. "Dělejte si, co chcete. Mně je to jedno."
Za hlasitého dupání se vzdálil, takže viděli jen jeho záda kus cesty napřed.
Tsuzuki nadzvedl obočí a pak znovu obrátil svou pozornost k Hidemu. "Jak bych to jen řekl... Niwova momentální nevýkonnost, co se týče studentské rady, toho sice není důsledkem... ale je to pravda. Niwa je skutečně mrtvý. I když momentálně vypadá až příliš živě." Zadíval se do dálky, kde si to King rázoval svižným krokem a občas rozhodil rukama, jako by si povídal sám se sebou.
"Tak jak to, že je tady? Když je... mrtvý?"
Tsuzuki si povzdechl a začal Hidemu vyprávět o shinigami, zatímco pomalu pokračovali v cestě. Hisoka, Hiroya a Omi šli za nimi a také poslouchali.
"…a protože Niwu zabil Muraki, rozhodl se, že se sem vrátí a pomstí se. Takových je tady ale víc, takže si bude muset vystát frontu," uzavřel nakonec Tsuzuki téma. "Což ale nestihne, pokud si trochu nepospíšíme," dodal ještě. Přidali do kroku a brzy už byli u kláštera, kde na ně čekal stále ještě nasupený Niwa.
"Dozvěděl ses, co jsi chtěl?" vyštěkl na Hideho hned, jak přišli. Hide si jen posunul brýle.
"Samozřejmě. Jako vždycky. Když jsi mrtvý, tak asi odejdeš ze školy, až tohle skončí, viď?"
Niwa se zarazil. "O tomhle jsem ještě nepřemýšlel," odpověděl nakonec.
"Možná bys měl," zašklebil se Hide. Uhnul Niwově ráně a obrátil se k ostatním. "Měli bychom začít s přípravami."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Melodye Melodye | 12. listopadu 2008 v 20:15 | Reagovat

Ehm... ještě kapitola a je konec že??

Tahle kapitola byla fajn :)

2 Allishka Allishka | 12. listopadu 2008 v 21:12 | Reagovat

Mel ještě dvě kapitoly. Ale pak už bude konec... kruté, že?

3 ...Sax...(...S...) ...Sax...(...S...) | Web | 14. listopadu 2008 v 23:19 | Reagovat

Škoda, že to bude končit...T.T

Ale i tak se to opět dobře četlo ^_^

(tak jsem někde slyšela, že to je i dobré tužidlo na vlasy XD a prý vynikající pleťová maska - ehm, nechám toho XD)

4 Risu Risu | 18. listopadu 2008 v 6:42 | Reagovat

Jj ste k nám kruté holky! :(

Jinak se vám ta kapitolka povedla. Hlavně ten konec XD z toho sem byla mrtvá smíchy! XD

5 Morgana Ehran Morgana Ehran | 20. listopadu 2008 v 20:16 | Reagovat

trochu opožděně ale přece...

úžasná kapitola! moc povedený sexík:D a jak jsem All slíbila, věřejně se přiznávám, že jsem si spolu s Tarim a Jinem užila orgasmus:D ok tak teď mám trapas na další týden, murphy miluju tě... *ironík*

6 Allishka Allishka | 20. listopadu 2008 v 21:05 | Reagovat

Jéj, Morgís, tos na mě udělala dojem, že jsi to přiznala XD Ať žijí trapasy XD XD

7 warrion warrion | Web | 20. listopadu 2008 v 22:29 | Reagovat

jo jo, Morgís drží slovo, má bod XD

8 Morgana Ehran Morgana Ehran | 22. listopadu 2008 v 16:27 | Reagovat

dostanu cenu za statečnost? *ir*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama