22. kapitola - Spěšný dopis

28. října 2008 v 22:02 | shameless |  Zemřít... a žít navždy
Pomalu ale jistě finišujeme... po téhle kapitole přijdou už jen tři, tak si je pořádně užijte ;)
Rating: 15+







Muraki odemkl a vstoupil do ztichlého domu. Dnes se vrátil hodně pozdě. Procházel ztemnělými místnostmi a mířil ke Kaorově pokoji. Jestlipak už spí? Asi ano, pomyslel si. Přece jen už bylo po půlnoci. I když na druhou stranu… Kaoru často čekal, až se Muraki vrátí.
Došel ke dveřím a zastavil se. Dole pronikal proužek světla. Ještě je vzhůru?
Vzal za kliku a vešel do pokoje. Přes tvář mu přelétl pobavený úsměv, když uviděl spícího Kaoru rozvaleného na posteli, jak krabatí nosík v obraně před světlem lampičky, která stála na nočním stolku a kterou zřejmě nechal svítit, aby neusnul. Což se mu nepovedlo.
Muraki přešel k posteli a zadíval se Kaoru do tváře. Jako už tolikrát, i teď si uvědomil, že má před sebou dokonalou krásu. Uchváceně si svého vězně prohlížel, když se najednou Kaoru obrátil na bok a něco zamumlal.
Muraki strnul. Dobře zaslechl Omiho jméno, i když zbytku věty nerozuměl. Měl pocit, jako kdyby mu někdo dal políček. Jeho Kaoru… Proč ti to tak vadí? pomyslel si. Je to jen vězeň. Kromě pobavení pro tebe nic neznamená. Ale dobře si uvědomoval, že to není pravda.
Nezáleží mi na něm, přesvědčoval se v duchu, ale jiný hlásek byl proti. Ten hlásek, který mu tvrdil, že Kaoru už je pro něj dávno speciální osoba…
Kaoru znovu něco zamumlal a Muraki se téměř proti své vůli sklonil, aby si ho poslechl. Chtěl to vědět.
"Omi…" vydechl Kaoru znovu a Muraki prudce sevřel prostěradlo, "Omi… pusť mě. Chci jít s Murakim…" Znovu se obrátil a zhluboka si povzdechl. Muraki pustil prostěradlo a chvíli jen nehybně zůstal tak, jak byl. Jako se ho před chvílí zmocňoval vztek a trochu i smutek, teď se mu v prsou rozléval pocit… radosti? Ano, nepochybně to byla radost… a úleva. Svezl se do přikrývek a chytil mezi prsty pramen Kaorových vlasů. Tak Kaoru s ním přece jen chce zůstat. Pomalu nechával vlasy padat a vnímal přitom ten hřejivý pocit, který se ho zmocnil. Žádný Shichijou, žádná konkurence…
Ale bude to tak i až se Kaoru probudí? Muraki se zamračil. Musí mít jistotu. Musí vědět, komu dává Kaoru přednost. A nejsnazší způsob byl… Murakiho chmury zmizely a po tváři se mu rozlil chladný úsměv. Ano. Přesně tak to udělá.


* * *


Omi seděl u počítače a snažil se ignorovat Hideho, který stál za ním a upřeně si ho prohlížel. Nakonec už to nevydržel. "Proč jsi tu? To nemáš nic na práci?" otočil se na něj konečně.
"Nemám," odvětil Hide prostě.
"A musíš být tady? Neměl bys být ve svojí kanceláři, když je Niwa určitě zase někde pryč?"
"Neměl." Hide se pobaveně usmál, když zahlédl Omiho zoufalý výraz. "To ti moje přítomnost tak vadí?"
Omi se otočil zpátky a něco si pro sebe zamumlal. "Nemůžu se soustředit," přiznal pak trochu hlasitěji.
Hide se uchichtl. "Tak takhle to je? Tak se nesoustřeď…" Stoupl si za Omiho a položil mu ruce na ramena. Cítil, jak se Omi napjal, a sklonil se, aby ho mohl políbit na ucho. Omimu sklouzly ruce z klávesnice a jen si užíval ten elektrizující pocit, když Hideho rty sjížděly po jeho krku dolů. Už se chtěl vzdát a nechat Hideho, ať si s ním dělá, co chce, když někdo zaklepal na dveře. Hide s nespokojeným výrazem přestal a narovnal se, ale než se dveře otevřely, ještě stihl zasyčet: "Nemysli si, že mi utečeš." Jako kdyby Omi chtěl.
Do místnosti vstoupil jeden z mladších studentů a nejistě se po dvojici podíval. Pak se vydal k Omimu a podal mu nějakou obálku. "Přišel vám dopis," řekl. "Prý byl poslaný spěšně, tak mi řekli, ať vám to sem donesu." Omi si dopis vzal a student se odporoučel.
"Spěšně?" zvedl Omi obočí a zvědavě si prohlížel nevýraznou bílou obálku ve své ruce. Netušil, kdo by mu mohl psát, ale jak rozumně usoudil, nejlépe to zjistí, když dopis otevře. Otočil se, aby došel ke stolu pro nožík, ale překvapil ho Hide, který stál hned za ním. Omi do něj narazil a Hide vztáhl ruce, aby se mu zase nevzdálil. Sevřel ruku, ve které Omi svíral dopis, a zvedl ji vysoko do vzduchu.
"Myslím, že to pár minut počká," zašeptal Hide svůdně a otřel své rty o Omiho tvář. Ten se marně pokusil stáhnout ruku dolů.
"Promiň mi to, Hideaki, ale mám takový dojem, že spěšný dopis je spěšný z toho důvodu, že to prostě spěchá."
Hide zavrčel a přisál se svými rty k Omiho krku. Kroužil jazykem po té jemné kůži a spokojeně poslouchal jeho stále rychlejší dech. Pak rukou, kterou nedržel z jejich dosahu dopis, zajel pod košili svého přítele a něžnými doteky ho odváděl pomalu ale jistě pryč z reality.
"Hide..." zvládl ještě zaskuhrat Omi, pak však Hideho ruka zabloudila níž, až se ocitla v jeho klíně a sevřela tu věc, která už delší dobu nebyla v klidu. Omi zasténal a kdesi za jeho zády se snesl k zemi zapomenutý dopis. Zároveň s ním klesl k zemi i Hide, zastavil se však v takové výšce, aby mohl rozepnout Omiho poklopec a bleskově popadnout do úst jeho penis.
Omi se zalkl vzrušením a měl co dělat, aby se udržel na nohou. Zabořil prsty do Hideho vlasů, aby měl alespoň zdání opory.
Po pár vteřinách se ozval výkřik, jak Omiho tělem otřásl orgasmus. Ani se nesnažil Hideho odstrčit. Ten bez problémů spolykal všechno, co opustilo Omiho tělo, a pak ho stáhl k sobě na podlahu, aby ho objal a nechal vydechnout.
"Jsi spokojený?" vydechl Omi, pevně svírající Hideho kolem pasu. "Doufám, že ano, protože máš smůlu. Jdu si přečíst ten dopis. Pak uvážím, jestli se ti budu věnovat."
Hide se zamračil a pohlédl dolů na bouli, rýsující se mu pod kalhotami. Povalil Omiho na zem a zalehl ho.
"Nikam nejdeš. Nikam..." stihl ještě zopakovat, jenže to už se z pod něj Omi vysoukal a nechal ho ležet na zemi.
Omi se odvalil stranou a v tureckém sedu se uvelebil u stěny. Vykašlal se na nožík a obálku rozcupoval ručně. Konečně držel v ruce list papíru popsaný elegantním drobným písmem. Nebylo mu vůbec povědomé, proto směřoval pohled na začátek a dal se do čtení.


Pane Shichijou,

Vím, že náš poslední rozhovor nebyl zrovna příjemný, přesto bych v něm rád pokračoval. Předpokládám, že nejste tak hloupý, abyste se se mnou chtěl setkat znovu, proto Vám nabízím motivaci - vezmu s sebou Kaoru. Určitě
Vás rád uvidí a jistě si popovídáte o starých časech. Možná ho dokonce nechám jít, pokud tedy bude chtít.
Sejdeme se pozítří za soumraku v opuštěném klášteře na sousedním ostrově. Preferoval bych, kdybyste přišel sám, ale nepochybně si s sebou vezmete své "přátele". Budiž. Já i Kaoru tam budeme. Doufám, že nenecháte svou princeznu čekat…

S pozdravem

Dr. Muraki Kazutaka


Omi na dopis konsternovaně zíral. Byl tak překvapený, že si všiml Hideho, který se k němu připlížil, až když mu vytrhl dopis z ruky. "Ukaž," zabručel Hide. "Jestli je to milostné psaní, najdu si autora a vlastnoručně mu vysvětlím, že jsi můj." S těmi slovy se začetl do listu.
Stejně jako před chvílí Omiho, i Hideho výraz se postupně měnil. Přešel z rozverného do vážného a nakonec do neústupného, když prohlásil: "Nikam nepůjdeš." Omi jen překvapeně vytřeštil oči.
"Samozřejmě, že půjdu. Jde přece o Kaoru."
"Ani náhodou. Zůstaneš tady. Nepamatuješ si, co se stalo posledně?" Hide se zamračil. Bylo vidět, že to myslí vážně.
"Ale… jestli přivede Kaoru, prostě tam musím být. Copak to nechápeš?" Omi se zatvářil nešťastně.
"Jestli ho přivede," odsekl Hide. "Jakou máš záruku? Muraki je únosce a vrah. Jak si můžeš být jistý, že dodrží, co slíbil?"
"Nemůžu," potřásl hlavou Omi, "ale musím to risknout. Kvůli Kaorovi."
Chvíli bylo ticho, ale pak si Hide povzdechl. "Já jen nechci, aby se ti něco stalo. Snaž se mě pochopit," zamumlal, zatímco Omiho objal a položil mu hlavu na rameno. Omi se ale ani nehnul, jen upřeně hleděl do zdi. Hide se nakonec vzdal. "Slib mi aspoň, že budeš opatrný. A že mě vezmeš s sebou."
"Dobře," souhlasil Omi a pousmál se. Hide se přesunul tak, aby viděl Omimu do obličeje. "A taky si myslím, že bychom to měli říct Niwovi a ostatním," pokračoval. "Čím víc lidí o tom bude vědět, tím líp."
"Ale oni budou chtít jít taky," protestoval Omi. "Mohli by se snažit chytit Murakiho a při tom ublížit Kaoru."
"Myslím, že to bude v pořádku," odpověděl Hide. Trochu se ale zasmušil. Kaoru… jestli se vrátí, bude zase jediný, na koho dokážeš myslet?
Omi vstal. "Dobře… když myslíš, půjdeme jim to říct. Máš asi pravdu, bude to tak lepší."
"To jsem rád, že taky někdy uznáš, že jsem z nás dvou ten rozumnější," ušklíbl se Hide a ani neposlouchal Omiho odpověď, ve které dotyčný vyjadřoval, že tím by si nebyl tak jistý. Prostě se zvedl a vyrazil ze dveří. Omi ho následoval.


* * *


Procházeli chodbami až k Niwově pokoji. Hide se zašklebil. Když už tam jdou, mohl by Niwovi pořádně vynadat, že zanedbává svoje povinnosti. Možná by to zároveň byla i lekce pro Omiho, aby si uvědomil, že Hide je tady ten, koho všichni bez odporu poslouchají. A že by ho měl Omi aspoň občas poslouchat taky, i když má pro něj Hide slabost.
U Niwových dveří projevil Hide velkomyslnost a zaklepal. Obvykle mu vrazil do pokoje bez ptaní. Klepáním bohužel míra jeho zdvořilosti skončila, takže nečekal na odpověď a hned otevřel.
Uvnitř uviděl Niwu a Tsuzukiho, jak sedí vedle sebe na posteli. Podle krabiček na zemi bylo jasné, že právě společně jedli. Pravděpodobně něco sladkého. Když vstoupili, Niwa právě otíral Tsuzukimu tvář ubrouskem a usmíval se, když říkal: "Jsi celý od šlehačky." Tsuzuki se naoko tvářil zkroušeně, ale v očích mu zářily rozpustilé jiskřičky. Když se otevřely dveře, oba vzhlédli.
"Hide, co se děje?" řekl překvapeně Niwa. Hide se kriticky rozhlédl po pokoji a zeptal se: "Tak tohle děláš místo práce pro studentskou radu? Měl by sis tu aspoň uklidit." Tsuzukiho okatě ignoroval.
"Jestli jsi sem přišel kritizovat, můžeš jít zase zpátky," odsekl Niwa. "Nebo snad něco potřebuješ?" Teprve teď si všiml Omiho, který pořád ještě stál ve dveřích a trochu pobaveně sledoval celou situaci. "Omi? Co ty tady děláš?"
"No, vlastně jsme s vámi chtěli mluvit," řekl Omi, zatímco chytal za paži nabroušeného Nakajimu. "Byl to teda hlavně Hideho nápad, ale… asi byste se měli podívat na tohle." Podal dopis Tsuzukimu, který ho začal společně s Niwou číst.
Chvíli bylo ticho. Pak Tsuzuki vztekle zasyčel. "Proč s tím jdete za námi?" zeptal se Niwa, zatímco se pokoušel Tsuzukiho uklidnit.
"Protože Omi trvá na tom, že tam půjde, a já nechci, aby šel sám," řekl Hide. Zamračil se, když viděl, jak se Niwovi cukají koutky ve skrývaném úsměvu. "A že zrovna ty?"
Hide zavrčel. "Záleží na tom?"
Niwa se teď usmál nepokrytě, ale pak se zamyslel. "Moment, jak o tom dopise vlastně víš? Nebyl náhodou pro Omiho?"
Hide neodpověděl. Zato Omi se rozesmál. "Zrovna jsme měli takový… zajímavý rozhovor, když ten dopis přišel."
"Zajímavý rozhovor?" zeptal se Tsuzuki, který už se z Murakiho vzkazu vydýchal.
"No, vlastně ho většina byla nonverbální," mrkl na něj Omi, zatímco Hide mhouřil oči a ostentativně se díval z okna. Hrozbu další konverzace na tohle téma zažehnal tím, že se vložil do hovoru. "Co uděláte? Myslím, že vy-" obrátil se k Tsuzukimu, "-máte s Murakim taky nevyřízené účty."
"To rozhodně máme," zavrčel Tsuzuki. "Zavolám Hisokovi a domluvíme se na nějakém plánu. Vydržte chvíli." Vytáhl z kapsy mobil a brzo už Hisokovi spěšně vysvětloval situaci. Když zavěsil, obrátil se k ostatním. "Dohodli jsme se, že se sejdeme v kanceláři studentské rady. Tam snad budeme mít klid." Vyšel z pokoje a zbytek ho následoval.
Za dva dny se setkají s Murakim…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jun...sss jun...sss | 1. listopadu 2008 v 22:57 | Reagovat

Och skvělé, ta první scéna jak Kaoru spal to bylo hrozně pěkný celou dobu jsem se u toho usmívala :) Třeba konečně Muraki pochopil že Omi je jen kamarád a že s ním Kaoru chce zůstat ne s Omim :) Na to jejich společné setkání se těším jsem zvědavá co se tam ještě semele :)

2 Risu Risu | 2. listopadu 2008 v 0:51 | Reagovat

Super!! :D Ten začátek se mi zdá hrozně roztomilý, upa si to živě představuju :) *zasněný pohled* Jinak mě děsně zajímá, co se asi stane mezi Omim a Murakim. Doufám, že se to obejde bez vážných zranění XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama