20. kapitola - Odpuštění

7. října 2008 v 21:40 | shameless |  Zemřít... a žít navždy
Tak, dnes bude úvod trochu delší.

Předně, máme tu 20. kapitolu, což je úspěch. Byla psána ve velmi zvláštním rozpoložení - především zásluhou písně Forgiven od Within Temptation, kterou jsme při psaní poslouchaly. Odtud i název kapitoly. Doporučujeme si písničku ke čtení pustit - link (angličtináři by měli pořádně poslouchat text, perfektně se hodí XD).

Za další, tahle kapitola má VĚNOVÁNÍ. Ano, přesně tak. Chtěly bychom ji tímto dát jako dárek všem našim milým čtenářům a čtenářkám, kteří nejenže naši povídku čtou, ale také komentují. Jmenovitě Ajji Pensivell, Anie, Ayydě, Blanch, cestrel, Dragon, helwet, jun...sss, Kačuldě469, Lilithce, loll, Luně, Melodyi, Morganě Ehran, nunu, Pepche, Risu, Sallse, Sanasami, Sie, Soki, urzu7, Yumi, ...S... (omlouváme se za případné komolení přezdívek XD).

No a teď už samotná kapitola, ne? :)





V místnosti bylo ticho. Tsuzuki s Niwou jen nechápavě sledovali dva muže stojící proti sobě, zatímco Watari křečovitě svíral pokrývku na Hisokově posteli a snažil se uklidnit. Jin s Hiroyou na sebe jen mlčky zírali.
"Co tady děláš?" zeptal se nakonec Jin potichu.
"Přišel jsem… kvůli Hisokovi," odpověděl Hiroya, aniž by na Jina přestal zírat. "Myslel jsem, že jsi mrtvý," dodal nakonec.
"No, jak vidíš…" usmál se Jin hořce.
"Ale... jsi tady... proč mi to nikdo neřekl?" zeptal se Hiroya a začalo se mu stahovat hrdlo. Aby nemusel nic dalšího říkat, sklonil pohled k Hisokovi.
Jin se bezradně podíval na Tsuzukiho, z jeho výrazu však nic nevyčetl.
"Nebylo by dobré, kdybys to věděl," řekl Jin. "Vlastně je divné, že jsi vůbec tady."
Hiroya zamrkal a chytil Hisoku za ruku. "Musel jsem jít s ním..." zamumlal tiše a přejel prstem po Hisokově zápěstí. Jin těžce polkl, když to uviděl.
"Takže ty..."
"Mohli bychom si promluvit? Sami?" zeptal se Hiroya.
V tu chvíli Watari vstal a přešel k Jinovi. "Nemůžete si to vyřešit tady?" zeptal se, zatímco svému partnerovi majetnicky pokládal ruku na rameno.
"Watari," zaprotestoval tiše Jin a podíval se na něj. Watari mu pohled opětoval, ale pak se poraženě odvrátil a řekl: "Dělej si, co chceš." Jin jen bolestně přimhouřil oči, když si uvědomil, jak mu asi zase ublížil. Ale bylo to nutné. "Pojďme," řekl Hiroyovi a vyšel z místnosti.
Zavedl je do nepoužívané kanceláře a pečlivě za nimi zavřel dveře. "O čem chceš mluvit?" zeptal se a snažil se o klidný tón.
"Jine… ani jsme se nestihli rozloučit," povzdechl si Hiroya.
"No, to jsme opravdu nestihli. S drátem kolem krku by se mi stejně loučilo těžko." Hiroyu překvapila hořkost v Jinově hlase. Pomalu pokračoval.
"Myslel jsem, že jsi umřel. Netušil jsem… Strašně to bolelo, víš? A když se to začalo lepšit, přišli ti dva a vyptávali se. A… s Hisokou jsem mluvil víckrát. Začal mě zajímat… proti mojí vůli…"
"Ne, Hiroyo," přerušil ho Jin. "Tohle mi nemusíš vysvětlovat. Chápu to, i když to pro mě není zrovna... příjemné."
"Hm, a ty... ty chodíš s tamtím..."
"S Watarim," přikývl Jin nepatrně a zahleděl se do země. Chvíli oba rozpačitě mlčeli a nevěděli, co říct. Pak se Hiroya přiblížil a zadíval se Jinovi do očí.
"Nikdy jsi mi nepřestal chybět, Jine," řekl přiškrceným hlasem. Jin uhnul pohledem, aby před Hiroyou skryl slzy, ale bylo to zbytečné. Skoro jako kdyby se domluvili, oba najednou udělali krok dopředu a sevřeli se v tak pevném objetí, jako by si chtěli rozdrtit všechny kosti v těle. Ani Hiroya se neovládl a nechal své slzy volně stékat po tváři.
"Myslel jsem, že bez tebe nemůžu žít," zašeptal Jin tiše. "Skoro jsem se zbláznil, kdykoli jsem na tebe pomyslel. Alespoň že jsem věděl, že jsi v pořádku."
"Pšššt," umlčel ho Hiroya. "Aspoň na chvíli nemluv."
Jin hlasitě vzdechl a nechal se objímat, stejně v tuto chvíli netoužil po ničem jiném.
"Tolik jsem po tomhle toužil," zamumlal Hiroya. "Aspoň ještě jednou být s tebou... naposled."
"Naposled," zopakoval Jin a trochu se odtáhl, aby na něj pohlédl.
"Ano, já Hisoku miluju, víš?"
"Já vím, Hiroyo. Je to tak lepší."
"A ty?"
Jin sebou trhnul, pustil Hiroyu a stoupl si kousek dál, zády k němu.
"Já? To není tak jednoduché... Nemohl jsem na tebe přestat myslet, když jsem věděl, že tam někde jsi... měl jsem pocit, že... že tě podvádím."
"Nepodvádíš mě. My dva nemůžeme zůstat spolu. Ty jsi teď shinigami, zatímco já jsem pořád člověk…"
"Hisoka je taky shinigami," namítl Jin.
"Já vím," povzdechl si Hiroya. "Toho se děsím. Bojím se, co bude, až se ten případ vyřeší… bojím se, že odejde…"
Jin se otočil. "Hiroyo…"
"Každopádně, Jine," usmál se Hiroya pomalu, "už nejsi můj." Jin sebou trhl a po tváři mu znovu steklo několik slz. Hiroya pokračoval. "Dokud neumřu, budu tady pro tebe. Ale chci, abys byl tak šťastný, jak jen můžeš… a myslím, že Watari ti to štěstí může dát. Že ti ho může dát mnohem víc, než jsem kdy mohl já. Protože… ty to asi nevidíš, ale vy dva k sobě patříte. Stejně jako já k Hisokovi… ať už se mnou zůstane, nebo ne."
Jin neodpovídal. Pochopil význam Hiroyových slov, ale ještě jim nevěřil. Tímhle všechno končí? Všechno, co mezi námi bylo? pomyslel si zoufale, ale pak si uvědomil, že sice cítí smutek, ale také… úlevu. Jako kdyby z něj spadly řetězy, které ho dlouho tížily.
"Zůstaneš navždy můj přítel, Jine," řekl Hiroya a zvedl ruku, aby Jina pohladil po tváři. Ten zavřel oči, aby si ten dotek navždy zapamatoval.
"Ty pro mě budeš vždycky něco víc. Nikdy tě nepřestanu milovat, Hiroyo."
Hiroya zamrkal, jak ho překvapil nový nával slz. "Jine..." zašeptal. Rukou, kterou měl na jeho tváři, mu zajel do vlasů a přitáhl si ho k sobě, aby mohl spojit jejich rty.
"Naposled..." zašeptal Jin.


* * *


Watari zničeně seděl na posteli. Nevnímal, když mu Niwa říkal, že odvede Tsuzukiho, který byl pořád ještě v šoku, na jeho pokoj, ani když se za nimi zabouchly dveře. Jen seděl a čekal. Čím déle byli Jin s Hiroyou pryč, tím větší propadal beznaději.
Opustí mě… ať mu Hiroya řekne cokoliv, Jin ode mě odejde… Proč sem vůbec Hiroya chodil? Proč nám tohle dělá? Nejradši by svého soka vlastníma rukama zaškrtil. Evidentně má Hisoku, tak proč mně a Jinovi tak ubližuje? Já nejsem šlechetný a nesobecký rytíř. Nedokážu nechat Jina jít…
Když se Jin s Hiroyou konečně vrátili, Watari se po nich ani nepodíval. Věděl, že by se měl chovat rozumně a dospěle, ale prostě to nedokázal. Dál si zarýval nehty do kůže a demonstrativně hleděl z okna. S jistou škodolibostí čekal na Jinův útrpný povzdech, který přišel vždycky, když se choval takhle dětinsky. Měl strašnou chuť mu nějakou jedovatou poznámkou ublížit, ublížit jim oběma, ale věděl, že by toho později litoval. Proto dál seděl, mlčel a vyžíval se v napětí, které místnost pomalu začalo zaplavovat.
Hiroya Watariho chvíli sledoval, bylo mu docela jasné, proč se takhle chová. Naposledy pohlédl na Jina, který se tvářil zmučeně, a pak se raději přesunul k Hisokově posteli. Watari sledoval, jak se k němu sklání a rukou mu otírá mírně zpocené čelo. Pak věnoval Jinovi tázavý pohled.
"Hiroyo," ozval se jako první Jin a Watari se zamračil. "Zůstaň tady s Hisokou, my se za chvíli vrátíme."
Hiroya přikývl, zato Watari se ani nepohnul.
"Tak pojď přece," přesvědčoval ho Jin mírně. "Musíme si něco vyjasnit."
Watari vstal a aniž by dal jakkoli najevo, že Jina slyšel, prošel kolem něj a vydal se chodbou pryč. Jin zakroutil hlavou a zavřel za sebou dveře na ošetřovnu.
"Watari!" vykřikl, když se ho pokoušel dohnat. "No tak, Watari, zastav se." Konečně k němu doběhl a chytil ho za ruku.
"Jsi hlupáček!" obvinil ho a přitáhl si ho k sobě. Watari se choval jako socha, nechal se držet, ale nijak to Jinovi neoplácel.
"Popovídali jste si hezky?" zeptal se hořce, když už bylo ticho příliš dlouho. Jin si povzdechl.
"Ano, bylo to fajn, zavzpomínali jsme na staré časy... Watari, o co ti vlastně jde?"
Watari se ušklíbl, ale neodpověděl.
"Dobrá, řeknu ti to přímo. Hiroya miluje Hisoku a já... já miluju tebe. To, že se tady objevil, nic nezměnilo. Jen mi to pomohlo všechno si srovnat v hlavě, abych si uvědomil, že takhle je to správně. Hiroya tam na ošetřovně, starající se o Hisoku... a já tady s tebou. Takhle to má být."
"Jsi si jistý?" zeptal se Watari pomalu. "Víš-" kamenný výraz zmizel, když Jina pohladil po tváři, "-nechci, aby ses do něčeho nutil. To už jsem ti říkal. Ale jestli se rozhodneš zůstat…" Zhluboka se nadechl. "Musí to být se vším všudy. Takhle… já už to takhle nezvládnu. Takže… má to tak být? Ty a já?"
Jin na chvilku ztuhl, když mu došlo, co po něm Watari požaduje. Brzy si ale uvědomil, že vůči Hiroyovi už nemá žádné závazky, a opět se uvolnil. "Ty a já," řekl s úsměvem a na důkaz svých slov Watariho políbil.


* * *


Otevřít oči stálo Hisoku spoustu přemáhání. Uvědomil si, že asi dlouho spal, ale nemohl si vzpomenout, proč. Zaostřil na svoje okolí, ale nějak nemohl rozeznat místnost, ve které se nachází. Z uvažování ho vyrušil tichý rozhovor v jeho blízkosti. Oba hlasy mu byly známé, ale prozatím je nedovedl přiřadit.
"Hiroyo?" vyslovil automaticky jméno, které mu přišlo na mysl jako první. Ozvalo se vrznutí židle a postel vedle něj se prohnula.
"Jak se cítíš, broučku?" promluvil na něj Hiroya a sklonil se, aby ho mohl pohladit po tváři. Hisoka mu pohlédl do tváře a usmál se. Pak zaregistroval další postavu, která se přiblížila k posteli.
Vzhlédl a překvapeně vykulil oči, když poznal Jina.
"Kde to jsme?" zeptal se, místo aby odpověděl na Hiroyův dotaz. Hiroya se podíval na Jina, který se sklonil k Hisokovi, aby vyzkoušel jeho teplotu a posvítil mu do očí.
"Tak vidíš, já jim říkal, že jen simuluješ. Vůbec nic ti není," zasmál se Jin.
Hisoka zaznamenal veselý pohled, který mu Hiroya věnoval.
"Stalo se tady něco, co bych měl vědět?"
"No, já s Jinem jsme měli takový menší rozhovor a Watari trucoval, ale už je to v pořádku," řekl Hiroya s úsměvem.
"To jsem rád," odpověděl Hisoka, zavřel oči a opřel se do polštáře. Přestože tak dlouho spal, připadal si strašlivě unavený. Hiroya se nad něj znovu starostlivě naklonil, zatímco Jin pronesl nějakou poznámku o tom, že nebude rušit, a zmizel.
Hiroya se znovu usmál a prohrábl Hisokovi vlasy. "Vím, že tě nenechám moc vyspat, ale netušil jsem, že musíš spánku dohnat tolik. Příště řekni dřív."
"Takhle mi to vyhovuje," zamumlal Hisoka nezřetelně. "Nějaké stopy po Murakim?" zeptal se pak hlasitěji.
"Ne, nic," zavrtěl Hiroya hlavou a posmutněl. Hisoka si toho všiml. "Stalo se něco?"
"Nic," zopakoval Hiroya, ale pak si povzdechl. "Přemýšlel jsem… jak to bude… dál. Až skončí tohle pátrání a ty se s ostatními vrátíš sem na ministerstvo. Co bude s námi?"
"Co by bylo?" zeptal se Hisoka překvapeně. "Nastěhuju se k tobě." Hiroya jen překvapeně zamrkal. "Chceš mi říct, že jsi s tím nepočítal?" pokračoval Hisoka trochu zaraženě.
"Ne… vlastně jsem čekal, že odejdeš."
Hisoka jen na něj zůstal nechápavě zírat. Odejít? Jak ho to mohlo napadnout? Naklonil se dopředu a pevně Hiroyu objal. "Pitomče," zašeptal mu do ucha.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Risu Risu | 8. října 2008 v 17:03 | Reagovat

Paráda! XD Sem hroozně ráda, že se to mezi Jinem a Hiroyou vyřešilo :D Povídka je stejně jako písnička nádherná a opravdu se k sobě hodí. :) Jen tak dál holky! XD

2 Melodye Melodye | 12. října 2008 v 18:02 | Reagovat

Konečně jsem měla čas si to přečíst :) Skvělá kapitola :) Hlavně že se Jin už může plně oddat Watarimu... XDXD už aby byla další :)

3 jun...sss jun...sss | 12. října 2008 v 18:49 | Reagovat

Jééé takže si to tak pěkně vyříkali *nadšená* a Hisoka se probudil *je na něm v ynm pomalu závisla-sledovala to anime hlavně kvůli němu*

skvělá kapitola už  se těším na další díl ( a taky na ostatní páry )

4 Ayyda Ayyda | 16. října 2008 v 19:19 | Reagovat

Vynikajúca kapitolka, teším sa na pokračovanie!!!

5 urzu7 urzu7 | Web | 17. října 2008 v 13:27 | Reagovat

wau

moc pěkně napsaný pišete fakt pěkně

diky za věnovani ja se zas stavim chi chi

Moc pěkný lay povedl se vám  

jak prosim ste udělaly tu batiku na pozadi ta je dokonalá moc se vam povedla

6 warrion warrion | Web | 17. října 2008 v 16:14 | Reagovat

lay je práce Melodye (pořádně poděkuju v úvodu k další kapitole), takže veškeré otázky na ni...

7 urzu7 urzu7 | Web | 17. října 2008 v 21:19 | Reagovat

diky Warrion

ted ješte najit Melodye .  

Taky bych chtel zkusit něco podobnyho

8 Morgana Ehran Morgana Ehran | 19. října 2008 v 19:20 | Reagovat

to bylo skvělé. já už nevím co vymýšlet, vy obě víte, jak tu povídku zbožňuju. a ten lay je orgasmuhodnýXD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama