18. kapitola - Něžnost nade vše

15. září 2008 v 19:53 | shameless |  Zemřít... a žít navždy
A je tu další kapitola. Tentokrát prakticky dokonalá, aspoň z pohledu nás autorek, protože jsme si tam každá procpala svůj nejoblíbenější pár... a dokonce se i opět smexuje XD Prostě si dneska určitě najde každý něco... ;)


Rating: 18+





Muraki pozorně sledoval mladíka, který mířil ke studentským ložnicím. První pokus zbavit se ho nevyšel, ale teď se o to postará osobně. Studeně se usmál a ještě jednou překontroloval, jestli má všechno připraveno. Pak vystoupil zpoza stromu, za kterým dosud stál, a s chladným výrazem pozdravil osamělého studenta. "Dobrý večer, pane Shichijou. Co kdybyste se se mnou trochu prošel?"
Omimu se v očích mihl hněv. Nepotřeboval, aby se mu neznámý představoval; znal ho. Doktor Muraki přišel osobně…
"Kde je Kaoru?" vyhrkl automaticky otázku, která ho pálila už několik týdnů. Muraki se shovívavě usmál a vykročil pryč. Omi se nezdržoval a vydal se za ním. Nějakou dobu šli mlčky, Omi se ostražitě rozhlížel kolem. "Tak řeknete mi, co je s Kaoru? Proč jste sem vlastně přišel?" Chvíli trvalo, než se Muraki ozval.
"Nemusíte mít obavy. Váš přítel je naprosto v pořádku, vůbec nic mu nechybí." Sám pro sebe se zlomyslně ušklíbl. "Řekl bych, že je dokonce spokojený."
Omi po něm vrhl podezíravý pohled. "To je hloupost. Unesl jste ho, vězníte ho a on má být spokojený?"
"On se vám nikdy nesvěřil, že to byl odjakživa jeho tajný sen?"
"Myslíte si, že jste vtipný?" zasyčel Omi. "Kaoru a takové…"
"No, třeba se ho jednou zeptáte sám," přerušil ho Muraki. "I když asi spíš ne."
"Chcete říct, že ho nepustíte?" zaťal Omi pěsti.
"To také. Bohužel, Saionji není drahocenný jen pro vás." Muraki šel stále asi o dva kroky napřed a na Omiho se ani nepodíval.
"Tak proč jste sem vlastně přišel? Vysmívat se mi?" zvýšil Omi hlas. Muraki se opět pousmál. "Jste vznětlivý, pane Shichijou. To vám ke cti moc neslouží."
"Vy máte co říkat," odsekl Omi. Chvíli šli mlčky, až se konečně Muraki zastavil a obrátil se ke svému společníkovi. "Chtěl jste vědět, proč jsem sem přišel?" Omi přikývl.
"Abych vás zabil."
V tu chvíli kolem Omiho vyšlehlo fialové světlo a on zjistil, že se nemůže hýbat. Muraki k němu beze spěchu přistoupil a výsměšně se mu zadíval do očí.
"Jste tak naivní. Procházka při měsíčku s člověkem, kterého nenávidíte? Proč ne, viďte? Jste větší pitomec, než jsem si myslel. Kaoru byl hloupý, když s vámi ztrácel čas. Je mnohem lepší než vy. Ale nakonec pochopil, kdo stojí za to, aby s ním zůstal. A buďte si jist, že vy to nejste."
Omi zuřivě zafuněl, ale na více se nezmohl. "Kaoru by nikdy dobrovolně nezůstal s nikým, jako jste vy. On ví, co je správné. Vy jste vrah a špatný člověk."
Muraki udělal ještě jeden krok blíže a vrhl na něj znechucený pohled. "Myslete si, co chcete. Vaše názory se už stejně nikdy nikdo nedozví. Už mi nebudete stát v cestě."
Sáhl do kapsy a vytáhl z ní malou stříbrnou dýku. Zvedl ji Omimu před oči, aby na ni dobře viděl. Ten se pokusil pohnout, ale bezvýsledně. Když se ostří dotklo jeho krku a skoro něžně přejelo po tenké kůži, Omi zavřel oči.
"Máte strach, Shichijou? Jen mějte, dopřejte mi to potěšení. Zkuste žebrat o život..."
"Jediný, kdo tady bude žebrat, jsi ty, Muraki!" ozval se jasný hlas za jeho zády.
Muraki se otočil, což ale neměl dělat - odněkud přilétla pěst a srazila ho k zemi. Zatímco Muraki vstával, Hide - protože princ zachránce byl opravdu Nakajima - se postavil před znehybněného Omiho a nepěkně se ušklíbl. "Nemáte dost, doktore?"
Muraki si otřel rozbitý ret a věnoval Hidemu jeden ze svých chladných úsměvů. "Vážně si myslíte, že na mě stačí jedna vaše rána, pane Nakajimo? Jste skutečně tak samolibý, jak jsem slyšel."
Hide si vztekle odfrkl a chtěl na Murakiho znovu zaútočit, ale než se k tomu dostal, zvedla se kolem Murakiho světelná hradba. "Už tady s vámi dvěma nebudu ztrácet čas. Ale určitě se ještě potkáme - minimálně s panem Shichijouem… prozatím nashledanou." Pak Muraki zmizel a s ním i fialové světlo.
Hide se otočil právě včas, aby zachytil padajícího Omiho, kterého kouzlo konečně uvolnilo ze svého sevření. "Ty se nikdy nepoučíš, Shichijou," řekl, zatímco se ho Omi křečovitě držel za rukáv a snažil se postavit na nohy. To mu ale Hide nedovolil; naopak, donutil ho, aby si sedl do trávy, a sklonil se k němu.
"Nepoučím," odpověděl Omi s náznakem úsměvu. "Ještě že tě mám." Pak se otřásl a bezmyšlenkovitě si přejel rukou po rance na krku, ze které vyteklo několik kapek krve. Hide ho v odpověď jen chytil kolem ramen.
Omi se o Hideho opřel a zavřel oči. Po chvilce řekl: "Myslím… že si tu odměnu zasloužíš. Za všechno, co pro mě děláš…"
Hide se proti své vůli uchechtl. "Nečekal bych, že něco takového řekneš." Omi neodpověděl.
Chvíli jen seděli, ale nakonec se zvedli a pomalu se vydali ke škole. "Měl bys jít na ošetřovnu," řekl Hide, když si všiml, že se Omi co chvíli bezmyšlenkovitě dotýká krku. Ten ale razantně zavrtěl hlavou. "Tam jsem byl až dost." Hide se zatvářil pochybovačně, ale dál se s Omim nehádal a vedl ho k jeho pokoji. U dveří se zastavil. "Vážně si myslíš, že to zvládneš?"
Omi jen přikývl, ale pak se zarazil. Vypadalo to, že váhá, ale pak se potichu zeptal: "Zůstaneš tu se mnou?" Hidemu se na tváři objevil překvapený výraz, přesto kývl na souhlas.
Když mu pak Omi - pod vlivem prášku na spaní, který mu vnutil - usínal v náručí, pomyslel si Hide, že Muraki mu to jednou zaplatí. Za Jina, Kaoru i za Omiho.


* * *



Muraki se došoural k posteli, avšak zůstal stát. V tom, aby ulehl, mu zabránil pohled na nahého Kaoru, který měl ruce i nohy doširoka roztažené, takže zabíral úplně celou postel. Muraki zavrčel, shodil ze sebe oblečení a posadil se na kraj. Chytil Kaoru za zápěstí a silou ho odvalil bokem. Neměl vůbec náladu se s ním párat. Dnešní večer byl absolutní fiasko. Vůbec nechápal, jak mohl sám sebe takhle zklamat. A takovým bizarním způsobem.
Kaoru vedle něj se zavrtěl a než se Muraki nadál, už se zvedal do sedu.
"Ahoj," pozdravil ho rozespale a protřel si oči. Muraki mu neodpověděl, jen využil toho, že mu Kaoru uvolnil místo, a tak si lehl na kraj postele zády k němu a zakryl se dekou. Kaoru věděl, že se nesmí vyptávat, kde Muraki byl. I přes to, jak se vyvinul jejich vztah, se Muraki pořád ještě pokoušel o zdání vězně a únosce.
Kaoru viděl, že Muraki není ve své kůži, a chvíli uvažoval, jestli by ho měl nechat být, nebo se pokusit z něj něco vytáhnout. Nakonec ho přelezl a vtěsnal se na okraj postele tak, aby viděl v slabém měsíčním svitu Murakimu do očí.
"Stalo se něco?" zeptal se opatrně, když Muraki po chvilce přestal předstírat, že spí, a pohlédl na něj.
"Ne," odsekl Muraki prudce, což v nočním tichu prudce zaznělo Kaoru v uších.
"Dobře," uklidňoval ho hned Kaoru a přitiskl se k němu. Jemně ho políbil na rty, ale Muraki sebou škubnul a odstrčil ho, přičemž bolestně syknul. Kaoru zamrazilo v zádech.
"Bolí tě něco? Někdo ti ublížil? Ukaž!" nekompromisně rozsvítil lampu, jejíž světlo je nepříjemně bodalo do očí. Zhrozil se, když uviděl hlubokou ránu na Murakiho rtu.
"Snad jsi se nepopral?" zeptal se skoro vyčítavě Kaoru. Muraki po něm vrhnul ošklivý pohled.
"Do toho ti nic není. Nechtěl bys mě nechat trochu se vyspat? Jsem dost unavený, pokud ti to nevadí."
Kaoru se urazil, vstal a přešel na svoji stranu postele. Lehl si na samý okraj zády k Murakimu a dělal, že si ho nevšímá. Ve skutečnosti tajně doufal, že Muraki zalituje a přijde se k němu přitisknout, nic takového se však nestalo. Kaoru to po chvilce přestalo bavit, takže se otočil a přilepil se na Murakiho záda. Rty přejel po jeho rameni a ruka mu zabloudila níž, skrytá pod neprůhlednou vrstvou deky. Nulová reakce ze strany Murakiho ho vytáčela.
"Neměl by ses prát, když to neumíš," snažil se ho vyprovokovat. "Ty jsi spíš přes myšlení. Kdo ti to udělal? Řekni. Nějaká holka, co ses ji snažil zabít?"
Muraki se bleskově otočil a ve vteřině seděl obkročmo na Kaorově břiše, přičemž měl prsty obtočeny kolem jeho krku. Kaoru se tvářil kajícně a uhýbal pichlavému pohledu svého věznitele.
"O co se snažíš, Kaoru?" funěl Muraki rozezleně. "Chceš mě naštvat? Pokoušíš se o sebevraždu? Tak řekni, o co ti jde. Já ti rád vyhovím, slyšíš?"
Kaoru jen klidně ležel a snažil se šetřit vzduchem, kterého se mu příliš nedostávalo. Čekal, jestli ho Muraki pustí, nebo ne. Ten ho přece jen po chvilce pustil, slezl z něj a posadil se vedle. Kaoru rozdýchal pevný stisk Murakiho rukou a také si sedl.
"Jen jsem chtěl, abys mě přestal ignorovat," zamumlal tiše. "Zapomeň na to. Vyspi se."
Opět se položil a snažil se ovládnout, aby se na muže vedle sebe znovu nevrhnul. Po chvíli však ucítil letmý dotek na svém rameni. Předstíral, že si toho nevšiml. To mu však nevydrželo dlouho. Muraki ho totiž pevně chytil za loket a přitiskl ho k matraci. Beze slova, i přes bolest, kterou musel cítit, prudce přitiskl své rty na ty jeho. Skoro sadisticky drtil Kaorova ústa, dobýval se jazykem dovnitř, a jeho ruce tiskl jako ve svěráku. Kaoru neměl prostor pokusit se bránit, tak jen ležel a občas bolestně zaskuhral, když mu Muraki ublížil příliš. Muraki byl agresivní čím dál víc a Kaoru bylo jasné, co přijde. Muraki chytil Kaoru pod zadkem a nadzvedl si ho do pohodlné pozice. Kaoru poslušně obtočil nohy kolem jeho pasu a než se stihl psychicky připravit, ucítil prudkou bolest, když do něj Muraki surově přirazil. Okamžitě se začal pohybovat a vrčel a sténal a Kaoru jen stěží zadržoval slzy bolesti, které se začaly tvořit v jeho očích.
"Muraki," zašeptal tiše, ale Muraki nereagoval. Naštěstí to trvalo už jen krátkou chvíli, než se přestal hýbat, přitlačil co nejvíce to šlo a se slastným zachvěním ukončil Kaorovo trápení. Hned vyklouzl z jeho těla a celou vahou se na něj položil. Chvíli odpočíval, nechal své tělo užít si ten úžasný pocit odeznívajícího orgasmu, a pak se opřel o lokty a nadzvedl se, aby mohl pohlédnout Kaoru do obličeje.
"Nebudu se ti omlouvat."
Kaoru zavřel oči a těžce polknul. "Já vím."
"Zasloužil sis to."
Kaoru pokýval hlavou a pokusil se otočit na bok. Muraki mu to nedovolil, položil mu ruce na boky a podržel ho na místě. Posunul se níž a jeho horký dech ovanul Kaorovo břicho. Ten si toho nevšímal, cítil se ublíženě a chtěl být sám. Muraki však změnil jeho názor, když otevřel ústa a vsál do nich Kaorův nevzrušený penis. Jeho tělo se zachvělo, když ho pohltil ten úžasný pocit, a cítil, že rychle tvrdne. Přestal se ovládat, okamžitě zapomněl, co mu Muraki před chvílí provedl.
"Muraki," zaskuhral toužebně, když na chvíli pocítil chlad, jelikož se Muraki odtáhl. Pak však silné ruce nadzvedly jeho nohy do vzduchu a měkký vlhký jazyk obkroužil jeho rozbolavělý otvor. Kaoru zaskučel vzrušením. Muraki prsty objal jeho erekci, a zatímco jazykem něžně ošetřoval poranění, co mu způsobil, rukou ho rychle dováděl k vrcholu. S uspokojením sledoval, jak se Kaoru napnul, obličej zkřivil soustředěním, a následně skropil své břicho světlou tekutinou.
Když se Kaoru vzpamatoval, pohlédl na Murakiho, který opět ležel zády k němu a pokoušel se usnout. Cítil se rozpolceně. Nechápal Murakiho chování, nebo spíše toužil, aby se Muraki prostě choval jinak. Aby všechno bylo normální, aby se potkali za jiných okolností, v jiném životě. Už se nepokusil k němu přiblížit. Zalezl pod deku na svojí straně a zabořil obličej do polštáře. Nechtělo se mu plakat, to ne. Jen toužil po doteku či objetí, kterého se mu nedostávalo. Pevněji se omotal dekou a povzdechl si.
"Stejně tě miluju," zašeptal si sám pro sebe tak, aby ho Muraki neslyšel.



* * *



Omi se zavrtěl. Ještě nechtěl vstávat. Snažil se vzpomenout si na sen, co se mu zdál, ale marně. Pamatoval si jen spoustu fialové…
Znovu se zavrtěl a když najednou pod rukama ucítil nějakou nepřístojnost, konečně otevřel oči. Překvapeně se zvedl, když si uvědomil, že hledí na spícího Hideho, a chvíli přemítal, co tady vlastně Nakajima dělá a co spolu prováděli. Pak se mu ale najednou vybavily všechny události včerejšího večera a on si s povzdechem zase lehl, opatrně, aby Hideho nevzbudil.
Poprosil jsem ho, aby tu zůstal… a on to vážně udělal… Matně si vybavil, jak ho Hide donutil spolknout nějaký prášek a jak ho držel, když usínal. Zůstal tu se mnou…
Opřel se o loket, aby si mohl spícího Hideho dobře prohlédnout. Překvapilo ho, jak byla najednou ta obvykle chladná a nepřístupná tvář uvolněná. Vypadalo to dokonce, jako kdyby byl spánek jediná chvíle, kdy může být Hideaki skutečně klidný. Možná to tak opravdu bylo…
Omi natáhl volnou ruku a prohrábl Hidemu vlasy. Pak ruku zase spustil a pevně se ke svému společníkovi přitiskl, vychutnávaje teplo jeho těla. Pomyslel si, že takhle by mohli zůstat ještě hodně dlouho. Nakajima je roztomilý, když spí…
V tu chvíli se Hide zavrtěl a zlehka si povzdechl. Zamžoural a když uviděl, že je Omi vzhůru, rozespale se usmál. Omiho to překvapilo - ještě nikdy neviděl, že by se Hide docela obyčejně smál jako právě teď, a už v tu chvíli mu bylo jasné, že to chce vidět ještě hodněkrát.
Hide párkrát zamrkal a konečně se úplně probral. To se projevilo obvyklým lehce výsměšným výrazem, který se mu objevil na tváři, když se ptal: "To mi ani nepopřeješ dobré ráno?"
"Dobré ráno," odpověděl Omi poslušně, ale pak přimhouřil oči a dodal: "Proč bych ti ho vlastně měl přát? Když se probudíš vedle mě, je jasné, že ráno musí být dobré!"
"Nefandi si, Shichijou," odpověděl Hide, ale do hlasu se mu vloudil náznak něhy. "Je ti líp?" zeptal se potom. Omi přikývl a položil si hlavu zpátky na Hideho rameno. "Je mi dobře."
"No…" řekl Hide, setřásl ze sebe Omiho a vstal, "v tom případě můžeme vstávat."
"Nakajimo!" Omi se zatvářil trucovitě, chytil Hideho za košili a majetnicky ho stáhl zpátky do postele. "Ještě jednou takhle pokazíš náladu a budu tě muset potrestat."
"Můžeš to zkusit," ušklíbl se Hide. "Uvidíme, kdo bude nakonec trestat koho…"
"Aby ses nepřecenil," zašklebil se Omi, když přece jen vylézal z peřin. "Půjdeme na snídani?"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sanasami Sanasami | E-mail | Web | 18. září 2008 v 16:04 | Reagovat

Super super ......rýchlo ďalšiu kapitolu

2 Risu Risu | 18. září 2008 v 18:58 | Reagovat

Nádhera, krása je to prostě úúúúúžasný :D ......doufám že nás nenecháte dlouho čekat na další kapitolku, prosííím :)

3 Allishka Allishka | 18. září 2008 v 20:41 | Reagovat

Díky, holky...

Do pondělka by tu mohla být... aspoň teda myslím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama