15. kapitola - Havěť

16. srpna 2008 v 1:02 | shameless |  Zemřít... a žít navždy
Pokus o akční kapitolu. Nevím, jestli se to povedlo, ale rozhodně je... neotřelá. Apoň začátek.
Upozornění: týrání hmyzu.
Enjoy!

Probuď se…
Shunsuke se ve spánku neklidně zavrtěl. Zdálo se mu o hlase, který nelze neuposlechnout. Převalil se na druhý bok, ale to nepomohlo; sen pokračoval.
Probuď se…
Shunsuke konečně otevřel oči. Netušil, co je to za hlas, ale věděl, že musí udělat co říká. Vstal.
Zabij…
Shunsuke vyrazil ke dveřím. Bylo potřeba splnit příkaz.
* * *
Keita se usmíval. Kazuki sice musel odjet na nějakou služební cestu, ale jejich loučení bylo víc než příjemné. Takže se teď vracel do svého pokoje relativně spokojený. V duchu přemítal, kolikrát už šel takhle potmě z Kazukiho kanceláře a dospěl k závěru, že už by se to těžko počítalo. Přivřel oči. Všechno, po čem momentálně toužil, bylo dát si sprchu a spát…
* * *
Tsuzuki s Niwou stáli ruku v ruce venku a užívali si chladný noční vzduch. Ani nevěděli, čí to byl nápad, jít se projít, ale rozhodně to byla dobrá myšlenka. Nemluvili, ale oba mysleli na to samé - na tu hromadu času, která leží před nimi… a kterou budou trávit společně.
* * *
Ani Omi nespal. Říkal si, že menší procházka by mu mohla udělat dobře. Návštěva u Oriyi ho zklamala, protože na chvíli doufal, že bude mít konečně nějakou informaci, která by ho dovedla k jeho příteli. Kaoru… kde jsi? Prosím, vrať se… nechci tady zůstat sám… zavřel oči a opřel se o zeď. Nevzdá to. Udělá, co bude v jeho silách, aby Kaoru našel…
* * *
Shunsuke se usmál. Jeho oběť byla přímo před ním. Je čas splnit rozkaz… Vyrazil.
* * *
Keita zahnul za roh a uviděl tmavou postavu, ve které po chvilce rozeznal Omiho. Chtěl na něj zavolat, ale nestihl to. Jen zahlédl, jak se blíží něco velkého…
* * *
Shunsuke už nevypadal jako člověk. Jeho tělo se na nějaký nepostřehnutelný příkaz proměnilo, takže teď připomínal obrovského škvora. Scvakl kusadla a zaútočil.
Omi jako ve zpomaleném filmu sledoval nestvůru, která se k němu blížila. Jeho tělo odmítalo poslouchat, nebyl schopen se ani pohnout, natož aby se pokusil utéct.
"Néé..." ozval se výkřik a Omi ještě stihl zpozorovat osobu, která se tomu tvorovi postavila do cesty. Když uviděl, jak se děsivé kusadlo zabořilo do ramene jeho spolužáka, konečně se probral a rozběhl se k němu. "Keito!"
Za rohem nedaleké budovy se objevila dvojice shinigami. Byli zabráni do rozhovoru a chvíli jim trvalo, než si všimli něčeho podivného.
"Tsuzuki!" vykřikl Niwa a namířil prstem na děsivou scénu. Tsuzuki se otočil a vytřeštil oči.
"Niwo, dostaň se k těm dvěma a ochraň je!" rozkázal, spojil ruce do znamení a začal odříkávat: "Klaním se ti a uctívám tě! Dvanáctý z bohů, chraň mě! Zjev se mi! Přijď, Suzaku!"
Vzduch se oteplil a nebe prozářilo světlo prýštící z těla nádherného tvora, který se objevil nad jejich hlavami. Niwa zůstal chvíli zírat na to krásné stvoření, avšak pak se jal uposlechnout Tsuzukiho rozkaz.
Děsivý tvor jako by na chvíli ztuhnul, skoro fascinovaně hleděl na vznášejícího se fénixe. Když se však Suzaku rozletěl k němu, pustil obrovský škvor Keitu, kterého dosud držel nabodnutého na svých kusadlech, a vrhnul se mu vstříc. Niwa využil příležitosti a přiběhl ke Keitovi ve stejnou chvíli jako Omi. Popadl ho do náručí a vyčaroval kolem nich ochranný štít. Zatímco Keita upadl do bezvědomí, Omi a Niwa unešeně zírali na dva tvory chystající se k boji.
Kdyby byl škvor schopen vydávat nějaké zvuky, nejspíše by ryčel vzteky. Takhle se jen tiše přiblížil na dosah a pokusil se zabořit svá kusadla do Suzakova ohnivého těla. Neměl však nejmenší šanci, Suzaku skoro líně otočil hlavu a vychrlil plameny, ve kterých se příšera úplně ztratila.
Pak, jakoby na povel, zastavil Suzaku proud ohně a vzlétl k nebi. Na okamžik to vypadalo, že z obludy nezbylo vůbec nic. Po chvilce Tsuzuki spatřil malou hromádku čehosi, co zůstalo ležet na trávníku. Zaplavilo ho zlé tušení, když přicházel blíže.
Niwa zrušil obranný štít a předal Keitu do náruče otřesenému Omimu. Vstal a utíkal za Tsuzukim, který více a více zpomaloval. Když k němu doběhl, byli právě asi tři metry od té věci. Přestože byla tma, bylo už jim jasné...
"To ne," zaskuhral Tsuzuki žalostně. Niwu vyděsil více jeho výraz než tělo ležící před nimi. Tsuzuki vypadal, že co nevidět omdlí, takže k němu King přistoupil a pevně ho objal.
"To nemůže být pravda," ozval se Tsu znovu, hrdlo stažené žalem.
"Pšššt, nemůžeš za to," zašeptal mu Niwa do ucha a pevněji ho stiskl. "Nemohl jsi to vědět."
"Měl jsem to vědět," odporoval Tsuzuki slabě. "Měl jsem to předvídat. Nebylo by to poprvé. Jak jsem to mohl udělat, proboha?"
Niwa o něj začínal mít strach, Tsu se třásl čím dál víc, dokonce se v jeho očích objevily slzy.
"Pojď, půjdeme. Musíme Keitu dostat na ošetřovnu, je na tom špatně."
Tohle Tsuzukiho přivedlo zpátky do současnosti. Přikývl a rychlým krokem se vydal k Omimu a Keitovi, kteří byli pořád na stejném místě jako předtím. Překonal svoji slabost a sám popadl Keitu do náruče, aby ho odnesl na ošetřovnu. Niwa podepřel Omiho, který byl stále mírně v šoku a dezorientovaný.
Bez okolků vrazili do dveří ošetřovny a Tsuzuki položil Keitu na nejbližší volnou postel. Jeho rameno vypadalo ve světle zářivek ještě mnohem hůř než předtím venku. Popadl nůžky, které zahlédl na polici, a rozstříhal na cáry Keitovu uniformu, aby se ke zranění lépe dostali.
"Niwo, posaď Omiho a najdi doktora. Ale rychle, na tohle nestačím!"
King přikývl, ale Omi se usadit nenechal. Přišel k Tsuzukimu a hledal, s čím by mohl pomoct. Bouchnutí dveří jim napovědělo, že King odběhl pryč.
Tsuzuki otevřel skříňku a vytáhl čisté prostěradlo. "Jen to pořádně přitiskni na ránu, abys zastavil krvácení."
Začal se rozhlížet kolem, aby našel něco, čím by ránu vyčistil, ale najednou se otevřely dveře na druhé straně ošetřovny. Dovnitř vstoupil Hiroya, rozcuchaný a v rozepnutém plášti.
"Co se tady..." Pak však spatřil zakrváceného Keitu a bez dalšího zdržování se k němu vrhnul. Za Omiho asistence ho začal ošetřovat. Tsuzuki se svezl na židli a pokoušel se přesvědčit sám sebe, že se nic takového nestalo. Pak jeho pohled upoutal pohyb ve dveřích, kterými před chvílí vešel Hiroya.
"Hisoko?"
"Tsu," Hisoka ignoroval otázku v Tsuzukiho očích, "co se jim stalo?" Brzy si byl ale schopný odpovědět sám, protože myšlenky ostatních byly přímo hmatatelné. "Muraki?"
"Vypadá to tak," odpověděl Tsuzuki zničeně. "A díky němu zemřel další člověk, kterého jsem nedokázal ochránit… stejně jako tenkrát…" potřásl hlavou, ale pak se vrátil k tomu, co ho zajímalo. "Co tady vlastně děláš?"
"No… víš… prostě jsem tu byl," odpověděl Hisoka vyhýbavě.
Tsuzuki sjel pohledem k rozcuchanému Hiroyovi a mírně se usmál. "Jsem rád, že nejsi sám… nikdo by neměl být."
Hisoka zrůžověl, ale pak odpověděl: "Taky jsem rád."
Mlčeli, dokud se nevrátil Niwa. Ten se, jakmile zahlédl, že Hiroya už tu je a stará se o Keitu, jak nejlíp umí, vrhl k Tsuzukimu. Ještě nezapomněl jeho výraz, když stál nad spálenou hromadou, která bývala člověkem.
Hisoka se k Niwovi otočil: "Postaral se někdo o toho mrtvého?" Niwa jen zavrtěl hlavou. "Půjdu tam."
"Nemusíš," odpověděl Hisoka, "postarám se o to." Niwa se na něj vděčně podíval a dodal: "Nezapomeň, že musíme zjistit, kdo to byl." Hisoka přikývl a nechal si vyložit, kde přesně mrtvola je. "Ještě se vrátím," řekl dostatečně nahlas, aby ho slyšel i nad zraněným skloněný Hiroya, a pak vyběhl na chodbu.
* * *
Když se Hisoka vrátil a vyčerpaný Hiroya konečně oznámil, že Keita bude v pořádku, všichni si oddychli. Hisoka rozdal plechovky kávy, které někde uzmul, a shinigami, Hiroya i už trochu vzpamatovaný Omi se sesedli k válečné poradě.
"Musíme zavolat Kazukimu," obrátil se Hiroya na Niwu. "Měl by vědět, že je Keita zraněný." Niwa přikývl a vytáhl z kapsy mobil, ale pak se zarazil a zeptal se: "A co mu řekneme, až se bude ptát, jak k tomu zranění došlo?"
"S tím ti neporadím," odpověděl Hiroya. "Sám nevím, co se stalo."
"Ani já vlastně ne," řekl Niwa. "Připletli jsme se tam, až když byla ta potvora zakousnutá Keitovi do ramene." Pohledy všech se obrátily k Omimu, který od chvíle, kdy dorazili na ošetřovnu, nepronesl jediné slovo. Teď zaváhal a pak si povzdechl. "Myslím, že to útočilo na mě." Vyložil jim, co se stalo, a skončil tím, jak Suzaku spálil tvora na popel. Pak sklonil hlavu. "Keita se tam neměl přimotat… zranil se úplně zbytečně."
"To je pravda," přikývl Hisoka. "Proti něčemu takovému nemohl mít šanci. Spíš by mě zajímalo… proč by se chtěl Muraki zbavit zrovna tebe? Jak bys ho mohl ohrozit?"
"Pátrali jsme po něm," odpověděl Omi potichu. "Vy jste nic nedělali, tak jsme…"
"My?"
"Já a Nakajima."
"Cože?" do hovoru se vložil Niwa. "Ty ses spolčil zrovna s Hidem? Tomu nemůžu uvěřit." Omi jen pokrčil rameny. "A jak jste vůbec zjistili, kdo Kaoru unesl?"
Omimu přelétl po tváři spokojený výraz. "Vloupali jsme se do jistého počítače."
"Jak jinak," usmál se Niwa. "A zjistili jste něco? Cokoliv, co by pomohlo?" Omi v odpověď popsal ostatním jejich pátrání i to, jak dopadli. "Stejně si ale myslím, že ten Mibu má s doktorem Murakim něco společného," řekl nakonec.
"To má," ozval se Hisoka. "Je to jeho nejbližší přítel. Nepochybně mu vaši návštěvu za tepla vyklopil. Co vás to vůbec napadlo?"
"A co jsme měli dělat? Prostě jsem chtěl najít Kaoru jakýmkoliv způsobem a Hide mi pomáhal. Kdybyste se vy aspoň snažili, nepletli bychom se do toho."
"My se snažíme. Jen to asi není vidět," řekl potichu Tsuzuki. Omi si povzdechl. "Dobře, ale… no nic. Můžu už jít?"
"V žádném případě," odpověděl Hiroya. "Pěkně tu zůstaneš. Nesnaž se mi namlouvat, že nejsi v šoku. Myslím, že ten ještě poznám." Omi se chtěl hádat, ale Hiroyův pohled ho přesvědčil, že by to nemělo cenu. Celkem bez odporu se tedy nechal uložit do postele a vzal si léky, po kterých brzy usnul.
Hiroya ještě zavolal Kazukimu. Sdělil mu jen, že je Keita zraněný, ale nic bližšího o tom, co se stalo, neřekl. Zděšený Kazuki odpověděl, že se okamžitě vrací. Hiroya zavěsil a velitelsky prohlásil, že by se i tři shinigami měli jít vyspat. Hisoka sice protestoval, ale nakonec odešel spolu s Niwou a Tsuzukim. Cestou se hádali, jakou historkou vysvětlí Keitovo zranění. Nakonec se od nich Hisoka oddělil, zatímco Tsuzuki pokračoval s Niwou do jeho pokoje, protože Niwa prohlásil, že dnes Tsu spát samotného rozhodně nenechá. Nakonec i za nimi zapadly dveře. Na akademii se konečně sneslo večerní ticho.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Morgana Ehran Morgana Ehran | 16. srpna 2008 v 2:15 | Reagovat

znovu použiju svou hlášku: Šunka je po smrti, vegetariáni volejme sláva!

líbilo XD

2 Yumi Yumi | E-mail | 16. srpna 2008 v 8:22 | Reagovat

Super! Konečně nějaká akce:-) ale jestli budete při každý příležitosti někoho zabíjet tak tam těch postav moc nezbyde XD

Dík za další díl

3 Dragon Dragon | 17. srpna 2008 v 23:48 | Reagovat

Tak to jo =D. Ale oni umírají i neumírají =DDD, takže tam pořád zůstávají. =DD

Dobrá kapitolka =)

4 urzu7 urzu7 | Web | 20. srpna 2008 v 12:14 | Reagovat

pěkna povidka moc se vam povedla

5 Allishka Allishka | 21. srpna 2008 v 20:37 | Reagovat

My rády zabíjíme XD Heh... jen počkejte, čeho se ještě dočkáte XD

Díky moc za chválu:o)

urzu7: díky, ale to ještě nevíš, jestli se nám povedla. Ještě jsi nedočetla do konce. Budeš to muset přečíst celý, doufám, že to nevzdáš ;-)

6 urzu7 urzu7 | Web | 22. srpna 2008 v 10:36 | Reagovat

neboj ja se zas objevim a počtu si

pěkna stranka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama