14. kapitola - Postel už čeká

6. srpna 2008 v 22:00 | shameless |  Zemřít... a žít navždy
Nechce se mi vymýšlet žádné úvodní řeči... prostě si to užijte. A za těmi druhými hvězdičkami nedoufejte.
Mimochodem, víte co (resp. kdo) jsou uke a seme? A umíte trochu anglicky? Pak warrion a jistě i další účastnice ADvíku doporučují následující test... (ano, já VÍM, že to není k tématu...)
http://www.semeuke.com/quiz.html
A to je pro dnešek vážně všechno.

Úder a úkrok. Tsuzuki uhnul Hisokovu bokenu a usmál se. Už se nedal tak snadno přemoct jako dřív, i když Hisoka stále pravidelně vítězil. Dnešní souboj byl ale jiný; poražený zve vítěze na čaj a něco sladkého. A Tsuzuki - jako obvykle - neměl peníze. Proto potřeboval vyhrát, i když mu bylo jasné, že se mu to pravděpodobně nepovede. Ale pokusit se může…
Dveře se otevřely a do dódža někdo vstoupil. Tsuzuki jen koutkem oka zahlédl vysokou postavu a tmavé vlasy, ale bylo mu jasné, kdo to je. Niwa! Další důvod, proč se snažit neprohrát… A přesně v tu chvíli ho Hisokův boken zasáhl plnou silou do boku. Tsuzuki jen hekl a svezl se na zem.
"Měl bys přestat uprostřed boje snít o něčích krásných očích," ušklíbl se Hisoka, když pomáhal Tsuzukimu na nohy. "Zveš mě."
V tu chvíli k nim došel Niwa a přestože už Tsuzuki opět stál sám, chytil ho za ruku, jako by bez něj měl upadnout.
"Co jste to tady prováděli?" podíval se na něj vyčítavě. "Proč si necháváš ubližovat? Víš dobře, že máš jiné přednosti, než je zrovna kendo."
"Ale ale," ozval se Hisoka. "Chceš říct, že Tsuzuki na mě nemá? Hm, možná bych měl zkusit někoho, kdo boken nedrží jako vařečku. Troufáš si, Niwo?" ušklíbl se na něj vesele a postavil se do bojové pozice.
"Jestli si troufám?" King si Hisoku změřil rádoby pohrdavým pohledem. "Budu dávat pozor, abych tě příliš nezranil." Pustil Tsuzukiho a popadl nejbližší boken. Tsuzuki ustoupil ke stěně a nevěřícně na ně zíral. Oba se tvářili zapáleně a on měl strach, aby se nakonec nepobili ručně.
"Tak do toho, Hisoko," vyzval ho King. Hisoka se nenechal dvakrát pobízet, sám zaútočil jako první. Pokusil se o pár úderů, avšak neúspěšně. King, jako by předvídal každý jeho pohyb, nastavil svoji zbraň vždy přesně do takové pozice, aby Hisokovu ránu vykryl. Zatímco Niwa se soustředil především na obranu, Hisoka útočil čím dál agresivněji, neboť ho popuzovalo, že nemá žádnou převahu.
Tsuzuki je jen nevěřícně sledoval. Jeho Niwa a vždycky chladný Hisoka… a prali se tu jak malé děti na pískovišti o kyblíček. Jediný rozdíl byly ty meče. Počkat… a co je ten kyblíček? pomyslel si. To by mě vážně zajímalo… Teď byl ale čas tuhle frašku zarazit. S tou myšlenkou se Tsuzuki vrhl mezi bojující. Bohužel mu nějak nedošlo, že švihnutí mečem se špatně brzdí…
"Au!" Tsuzuki seděl na zemi a mnul si stejné místo, do kterého dnes už jednou bokenem dostal. Jenže tentokrát to nebylo od Hisoky, ale od Niwy, který k Tsuzukimu okamžitě přiklekl a začal se horlivě omlouvat. Hisoka se jen ušklíbl a zamumlal něco o pitomcích.
"To je v pohodě, nic mi není," ozval se Tsuzuki trochu hlasitěji, protože Niwa stále chrlil omluvy a nechtěl s tím přestat.
"Ale bolí tě to. Měl by sis lehnout," bránil se Niwa, když Tsuzuki za jeho pomoci vstal.
"Ne, nebolí. Mám teď něco..." zaskučel, když mu King zabodl prst do boku.
"Tak nebolí, jo? Půjdeš se mnou, nehodlám se s tebou o tom bavit." Popadl Tsuzukiho za ruku a táhl ho pryč. Tsuzuki se jen bezradně ohlédl na Hisoku.
"Necháme to na jindy, ano? Promiň..." To už ale zmizeli za dveřmi a Hisoka zůstal sám.
* * *
King se nenechal přesvědčit a uložil Tsuzukiho do své postele.
"No tak, jen ti to trochu ošetřím. Uvolni se," šeptal, když mu svlékal košili. Tsuzuki se tedy uvelebil na boku a sledoval Kinga, který vstal a zašel do koupelny. Když se vrátil, nesl v ruce nějakou tubu a už si z ní vymačkával na prsty jakýsi průhledný gel. Tsuzukiho při tom pohledu zamrazilo.
"Nechtěl jsi mě ošetřit?" zamumlal vzrušeně.
Niwa vytřeštil oči a pak se rozesmál. "Uklidni se, tohle je na tvůj bok."
Tsuzukiho tvář potemněla, když King došel až k němu a začal mu gel roztírat po natlučeném místě.
"Ale no tak, broučku," utěšoval ho King, zadržuje smích. "Před chvílí jsi sem ani nechtěl jít a teď už máš hříšné myšlenky. Navíc jsi zraněný, měl bys odpočívat."
Tsuzuki se na něj zamračil. "Děláš si ze mě legraci, že ano? Nejprve si mě strčíš do postele, obalíš si prsty tímhle..." těžce polkl, "...a pak mě chceš nechat v tomhle stavu?" Vrhl zdrcený pohled na svůj probuzený rozkrok.
Niwa už při pohledu na Tsuzukiho beznaděj dále nedokázal zadržovat smích, kterým se otřásal již nějakou chvíli. Svalil se na něj a ignoroval Tsuzukiho tiché bolestné zakňučení.
"Jak chceš, ty jeden nestydo. Pak si ale nestěžuj, když tě něco bude bolet. Protože já za sebe neručím."
* * *
Už nějakou chvíli stál u postele a pozoroval uvolněné rysy obličeje spícího muže. Potřásl hlavou, aby se ubránil obvyklým myšlenkám. To, že byl Watari nepoučitelný, věděl už dávno. Rozhodl se, že se tím nebude dále zabývat. Proto se s mírným úsměvem sklonil ke svému příteli a dlaní přejel po světlých vlasech rozhozených po polštáři. Vždy se jich rád dotýkal, byly úžasně jemné. Pak špičkami prstů přejel po lícní kosti a pokračoval dál na bradu. Doufal, že tím dotykem Watariho probudí. Ten se však ani nepohnul, jen se ze spaní mírně usmál. Jin se usadil na kraj postele a natáhl se vedle Watariho. Sledoval jeho tvář a mapoval ty jemné rysy bříšky prstů. Laskal jeho jemnou kůži udiven tím, co vše s ním může provádět, aniž by se probudil. Sjel ukazováčkem od obočí přes špičku nosu a jemně pohladil pootevřené rty.
Najednou se Watariho ústa otevřela více a vlhký jazyk obkroužil Jinův prst, který se pošetile nepokusil zmizet. Jina zamrazilo v zádech, když jeho prst zmizel mezi Watariho rty. Šimravý pocit, který mu vystřeloval až k podbřišku, ho znehybněl a nedovoloval mu vnímat nic jiného než to teplo a vlhko, jež měl pocit, že ho obklopovalo úplně celého.
Aniž by stihl jakkoli zareagovat, vyhřáté tělo se vymrštilo a vlastní vahou ho přitisklo k posteli.
"Ty jeden podrazáku!" obvinil ho Jin se smíchem a pokoušel se vyprostit. Watari předstíral, že dál spí, avšak za žádnou cenu se nenechal setřást. Provokativně se zavrtěl a zavrtal hlavu do ohbí nad Jinovým ramenem. Jin se bránil čím dál méně, neboť mu v teplé posteli bylo velmi příjemně. Omotal ruce kolem Watariho pasu a přitiskl ho na sebe ještě více.
"Máš velké štěstí," šeptal mu Jin do ucha, "že do pekla už se nedostaneš. Za takovéhle klamání by sis to zasloužil." Žádná odpověď. Jediný důkaz, že Watari žije, bylo, což Jina ostatně vůbec nepřekvapilo, cosi tvrdého, co ho pomalu začínalo tlačit do stehna.
"No tak, dnes se opět budeme dohadovat, jestli vstaneš nebo ne?" zeptal se, aniž by dal nějak najevo, že si toho všiml. Přesunul ruku po Watariho trupu o kousek výš a zašimral ho na žebrech. Watari se zavrtěl, ale ovládl se. Když to Jin udělal znovu, byla jeho ruka polapena do pevného sevření Watariho pěsti.
"To už je ráno?" zamumlal Watari, když pomalu zvedl hlavu a rozespale zamžoural na Jina. Ten se otřásl potlačovaným smíchem, avšak klidně odpověděl: "Ráno? Řekl bych spíš dopoledne. Jestli to takhle půjde dál, zůstaneš už navždycky žít v téhle posteli."
Watari se zamyslel. "To vůbec nezní špatně. Momentálně je tady všechno, co potřebuju. Dobrou noc." A znovu zabořil hlavu do ohbí Jinova krku. Ten se rozesmál, ale dříve, než stačil cokoli dalšího říct, se napnul a z úst se mu vydral tichý vzdech. Ucítil na svém krku něžný dotek Watariho rtů, načež se do hry zapojil i jeho jazyk. Watari líbal a lehce okusoval každé místečko, na které dosáhl, a Jin, ať se jakkoli snažil, nebyl schopen ovládat své souhlasné pohyby, kterými se o Watariho otíral, ani vibrace, které procházely celým jeho tělem při každém doteku.
"Copak?" dostal ze sebe Jin. "Už se ti nechce spát?"
"Chce," zašeptal Watari svůdně Jinovi do ucha. "Chce se mi spát... s tebou."
Jin ztuhnul. Věděl to, ale nahlas řečeno to znělo... "Ale Watari. O tom jsme už mluvili. Hodněkrát."
Watari se mu zakousl do klíční kosti, až Jin syknul. "Jenže já nechci řeči," odbyl ho. "Chci víc. Chci tebe. A to právě teď!"
Jin se vzepjal, ale Watari na něm spočíval celým svým tělem, takže ničeho nedocílil.
"Watari... prosím tě..." žadonil Jin s mírným podtónem paniky v hlase. Watari však nepřestával s laskáním a Jin měl co dělat, aby vedle slastných pocitů udržel své myšlenky pohromadě. Nechtěl to, ještě ne... Nevěděl, proč se cítí tak úzkostně. Nevadilo mu, když se ho Watari dotýkal, když se vzájemně dotýkali... když se vzrušovali a dováděli se navzájem k vrcholu. Ale tohle... Bylo to moc brzo. Bylo to, jako by dupal po všem, co bylo mezi ním a Hiroyou. Jako by zahazoval minulost, aby mohl žít přítomností. Ale on se necítil připraven zahodit minulost, neboť cítil, že je stále jeho součástí.
"Watari, ne! Přestaň," řekl dost rázně, aby Watariho donutil zarazit se a podívat se mu do očí. "Řekl jsem ne. Pusť mě!"
Watari konečně uvolnil sevření a s ublíženým výrazem se odsunul na kraj postele. Jin vstal a udělal pár kroků směrem ke dveřím. Ovládal se, aby se netřásl. Částečně zimou, která ho pohltila, když se vyřítil z vyhřáté postele, částečně... možná... výčitkami svědomí? Výčitkami, že ublížil Watarimu? Že ho zklamal?
"Promiň," zamumlal zády k němu. Watari neodpověděl. Chvíli tak stál a pak se otočil. Watari seděl stále na stejném místě a objímal si kolena. Jelikož nevěděl, co by měl ještě říct, udělal Jin další krok ke dveřím.
"Nevím, jestli to zvládnu," ozval se konečně Watari. Jin se překvapeně zarazil. "Víš, tady nejde jen o to jedno," pokračoval Watari, aniž by vzhlédl. "Nejde jen o sex. Chci tě, to je pravda. Vzrušuješ mě, kdykoli tě vidím. Jsi nádherný, šílím z tvého těla. Ale nejde tady jen o sex. To není ta hlavní věc. Chci tě celého, ne jen tvoji hebkou kůži, rozkošné rty a šikovné ruce... chci tvoji duši, chci, aby tvoje mysl patřila jen mně. Ale vím, že mi nepatří, a to mě ničí. Kdykoli jsem s tebou, mám pocit, že jsi jinde. S někým jiným. Ne se mnou... ale s ním. Nepatříš mi proto, že pořád ještě patříš jemu. Hiroyovi." Jin otevřel ústa, aby něco řekl, ale Watari ho nenechal promluvit.
"Vím, že to je pravda. Vidím ti to na očích. Tak jako před chvílí. Asi jsem na tebe moc spěchal. Měl jsi pravdu. Bylo to moc rychle. Nesrovnal ses s tím. A já nehodlám hrát druhé housle ve tvém srdci. Chci být ten první. Dokud to nebude možné, nehodlám se s tebou stýkat jinak než pracovně." Opřel hlavu o kolena a čekal, až uslyší bouchnutí dveří. Místo toho však po chvilce ucítil jemný dotek, jak ho Jin pohladil po vlasech. Vzhlédl a Jina překvapil vlhký lesk v jeho očích.
"Proč to děláš?" zaskuhral Watari tiše. "Proč prostě neodejdeš? Běž a srovnej si to v hlavě. Ty to nechápeš?" Z jeho oka stekla slza, když přimhouřil víčka. "Nechápeš, že tě opravdu miluju? Netušíš, jak mě to bolí?"
Jina naplnil nepříjemný tlak v hrudi, když poslouchal Watariho slova. Už neviděl pouze rozmar či neukojenou touhu. Viděl něco, co mu bylo dosud skryto. Projela jím vlna hanby a studu. Nebyla to pouze Watariho vina. Mohl za to především on. Měl si udržovat odstup. Měl se ovládat a nedávat Watarimu naději. Využil ho, aby nebyl sám? Aby přišel na jiné myšlenky? Ne, to si nechtěl připustit. Nebyla to pravda. Skutečně chtěl být s ním. Watari v něm velmi rychle vzbudil city, které přesahovaly hranici přátelství.
"Máš pravdu," zašeptal mu tiše do ucha a znovu se k němu posadil. "Ve všem máš pravdu. Omlouvám se. Neměl jsem právo takhle se chovat."
Watari se neodvrátil, takže Jin mohl sledovat další slzy, které si našly cestu po jeho tváři.
"Nemůžeš za to, co cítím," řekl Watari smířeně. Jin se mu zadíval do očí a Watari jeho pohled opětoval. Chvíli se takhle na sebe dívali, pak se Jin sklonil a přitiskl své rty na Watariho. Když se nebránil, položil mu ruku na rameno a jemným tlakem ho přinutil zaujmout znovu vodorovnou pozici.
"Vážně bys měl jít," pokusil se ještě vzdorovat, když se od něj Jin na chvilku vzdálil. "Nechci, abys něco dělal z donucení. To není to, po čem toužím."
"Najednou," usmál se Jin. "Před chvílí bys mě býval znásilnil, kdybych tě nezastavil."
Watari se zamračil. "Nehraj si se mnou, Jine. Dnes už ne, prosím."
Jin se zatvářil vážně a přiblížil svůj obličej až k Watariho. "Už si s tebou nebudu hrát. Nikdy. Slibuju." Pohladil ho po vlasech a rty setřel slané cestičky, které na jeho tvářích zanechaly slzy. Watari ještě chvíli ležel nehnutě. Jin posmutněl a položil se vedle něj.
"Budeš mi moct ještě někdy věřit?" zeptal se opatrně.
"Asi jo. Zkusím věřit, že se sebou něco provedeš."
Jin přikývl a položil hlavu na Watariho rameno. Přísahal si, že udělá vše pro to, aby se taková scéna už nikdy neopakovala. Pohřbí vzpomínky na Hiroyu hluboko ve svém srdci a naplní ho Watarim. Protože on je to nejlepší, co ho v téhle situaci mohlo potkat.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yumi Yumi | E-mail | 7. srpna 2008 v 18:38 | Reagovat

Paráda!!! Akorád... teda... no jak to říct... Sakraaaa nemůžete člověka takhle navnadit a pak to utnout!!! To je nějaký nový druh japonského mučení? :-D Ale jinak moc děkuji bylo to parádní. Hlavně Niwa, ale ten je vždycky parádní. No je přímo skvělej. Je prostě .... no tak já už radši budu mlčet... XD

2 nunu nunu | E-mail | Web | 8. srpna 2008 v 12:06 | Reagovat

Hmm, pěkná story... Ale bohužel musím konstatovat podraz z vaší strany... CO MÁ ZNAMENAT TAKOVÝ UTNUTÍ ??? :-) Tyhle anime jsem neviděla a koukám, že tu chybu budu muset brzo napravit ;-).

3 Dragon Dragon | 9. srpna 2008 v 0:43 | Reagovat

Supér, zase =B. Se zase budu těšit na další =BBB.

Zase vám chybí v rubrice- Zemřít... a žít navždy- tato kapitola. =D

4 warrion warrion | Web | 9. srpna 2008 v 9:57 | Reagovat

heh, njn... dík za upozornění, už je to v pořádku :)

5 Morgana Ehran Morgana Ehran | 12. srpna 2008 v 13:03 | Reagovat

scéna s Niwou (a Ementálem) a Tsuzukim mě vyloženě pobavila, Watari/Jin už moc ne, pže mi to něco připomnělo. ale napsané je to bravurně;)

heeeeeeeeeej... mě vyšlo, že jsem bezradný uke... to je bordel. já? já? a to jsem dvakrát zadala bondáž... chmpf...

6 warrion warrion | Web | 12. srpna 2008 v 20:19 | Reagovat

hehe... no tak já si tě vezmu a něco s tebou provedu XD (udělám z tebe stejnýho sadistickýho seme, jako jsem já XD)

7 Morgana Ehran Morgana Ehran | 13. srpna 2008 v 3:14 | Reagovat

aou... to si nechám líbit:D:D no sadistická už jsem, myslím, že moc práce mít nebudeš:P:P a můžem rovnou jít obě na tu japanologii a pak dělat ty dominy:D:D

8 Sia Sia | E-mail | 15. srpna 2008 v 23:20 | Reagovat

Prý nemám šetřit chválou, tak se do toho pustím - ano, bylo to neskonale úžasné, jako vždy poutavé, krásné a perfektní a obdivuhodné a (warr, docházej mi ovace, tohle ti musí stačit XD). Prostě skvost jako vždy, těším se na pokračování :-)!

9 urzu7 urzu7 | Web | 22. srpna 2008 v 19:03 | Reagovat

jo ten test sem taky chtěl zkusit ale když  jsem s Warion několikrat k tomu kompu abych si ho taky udělal a ale nikdy se nam to nepodařilo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama