10. kapitola - Do krve

7. července 2008 v 21:52 | shameless |  Zemřít... a žít navždy
A je to tady! Desátá kapitola!! A objevují se v ní warrionini favoriti... (ano, přestože warrion miluje Watariho, má strašně ráda jisté programátory z akademie...) Mno, doufáme, že se vám kapitola bude líbit. Nám se líbí XD
P.S.: Allishka vzkazuje: Miluju vás!!!!!!!!!!!!!
P.P.S.: Ach, ta láááska... ;)

Hide byl plně zabraný do své práce, když ho vyrušilo klapnutí dveří. "Jdeš pozdě, Niwo," ucedil, ani se neotočil. "Zase jsi byl s těmi dvěma? Už bys toho měl vážně nechat."
"Tetsuya tu není?" ozval se ode dveří jiný hlas, než Hide čekal. Hacker se otočil a nepříjemně se ušklíbl, když uviděl Omiho. "Co tu chceš, Shichijou?"
Omi Hideho úšklebek ignoroval. "Přišel jsem za Niwou, ne za tebou, Nakajimo. Evidentně jsem si ale vybral špatný čas."
"Kdykoliv přijdeš, vždycky to bude špatný čas, Shichijou."
"Vypadá to tak," řekl Omi kysele. "Už nebudu rušit." Otevřel dveře. "Naneshledanou."
"Počkej!" zarazil ho Hide, který začal být zvědavý. "Tady Niwu nenajdeš. Poslední dobou se tu skoro neobjevuje. Většinu času tráví s tím novým učitelem. Co mu vlastně chceš?"
"To tě nemusí zajímat," odsekl Omi, ale dveře zase zavřel. "Ještě nějaká užitečná informace?"
"Jo. Bude pršet, tak si nezapomeň pláštěnku."
Omi už se nadechoval, aby odpověděl něco nelichotivého, ale Hide ho předešel. "A jestli se chceš Niwy zeptat, jak pokračuje pátrání po Saionjim, tak to ti klidně můžu říct já. Nijak. Aspoň to jsem od něj ráno stihl zjistit, když jsem ho odchytil na pět minut u snídaně. Tetsuya poslední dobou svoje povinnosti opravdu zanedbává."
"Nijak…" zamyslel se Omi.
"Nemusíš se bát, Shichijou. Saionji se neztratí. Popravdě, divím se, že ho ještě nenašli. Někdo jako on je nepřehlédnutelný. Předpokládám, že ten, kdo ho unesl, už začíná litovat…"
Omi zrůžověl vzteky. "Nech toho, Nakajimo! Neopovažuj se říct o Kaorovi křivé slovo!"
"Nebo co?" provokoval Hide. "Rytíř bude bránit čest své královny až do hořkého konce? Můžeš si odpustit zbytečnou snahu, Shichijou… Saionji už pravděpodobně žádnou čest nemá, pokud ji tedy někdy vůbec měl…"
To už Omi nevydržel. "Já jsem tě varoval!" vykřikl a vrhl se na Hideho, před očima rudou mlhu. Během okamžiku se oba váleli po zemi a vyřizovali si svou vzájemnou nenávist ručně.
"Neber si Kaoru… do té svojí… nevymáchané tlamy…" supěl Omi, zatímco se snažil odrážet Nakajimovy rány. Projevil se totiž Hideho každodenní trénink a ten teď začínal získávat převahu. Netrvalo dlouho a Omi ležel na lopatkách, zatímco Hide se nad ním vítězně usmíval.
"Říkal jsi něco, Shichijou?" zašklebil se a pevně svého protivníka držel, aby si mohl vychutnat pocit převahy co nejdéle. "Zaslechl jsem něco o nevymáchané tlamě. To jsi myslel tu svoji?" chytil Omiho za bradu a zatvářil se jako kocour, který dostal smetanu. "No, je nějaká ušmudlaná…" chvíli si prohlížel Omiho napuchlý ret a pak po roztržené kůži přejel palcem. Omi sebou cukl.
"Ale ale, Shichijou… měl bys jít na ošetřovnu. Pokud tě pustím. Nebo máš snad na srdci ještě něco, co bys mi chtěl sdělit?" Hide se usmál, ale byl to úsměv šelmy, která ví, že jí její kořist neuteče. "Času máme dost…"
"Víš co mi můžeš, Nakajimo," ušklíbl se Omi.
"Vážně? Můžu?" Hide pustil Omiho bradu a volnou rukou mu přejel přes hrudník až k pásku od kalhot. "Neříkej dvakrát, Shichijou. Taky by se ti to tvoje přání mohlo splnit."
Omi ztuhl. Bylo mu jasné, že Hideaki by byl toho, co tu právě naznačil, schopný. A o to ani trochu nestál.
Hide se k němu sklonil tak, že měl rty těsně u jeho ucha. "Bojíš se?" zašeptal.
Omi neodpověděl, jen se od tmavovlasého studenta odtáhl, co nejvíc to šlo. Hide se zasmál a pak svoji oběť konečně pustil. Zatímco se Omi sbíral ze země, nepřestával se Hide usmívat. "Tu ošetřovnu by to vážně chtělo," poznamenal nakonec. Omi ani teď neodpověděl a vydal se ke dveřím, sbíraje cestou zbytky svojí důstojnosti. Hide se za ním pobaveně díval a pak ještě dodal: "A vzpamatuj se, Shichijou. Vycházím ze cviku, když mi denně nechodí nějaký nový vir."
Odpovědí mu bylo prásknutí dveřmi.
* * *

"Nebojíš se jehel?" ujišťoval se Muraki ve chvíli, kdy se ke Kaoru přiblížil se svou výbavou v ruce. Kaoru zakroutil hlavou, přesto se však na ten ostrý předmět díval s určitým respektem.
"Nerad bych tě připoutával. Můžu se spolehnout, že nebudeš dělat hlouposti?"
Kaoru se mu podíval do očí. "Neměj strach, netoužím po ještě větším utrpení, než jsem byl nucen snášet dosud."
Muraki se ošklivě ušklíbl. "Tak utrpení, ano? Mladý pán zřejmě neví, co je to utrpení. Dávej si pozor, abych ti to nepředvedl."
Kaoru se pousmál, což jakýmkoli výhružkám ubralo na vážnosti.
"Tak jdeme na to," řekl Muraki. Kaoru se statečně díval na to, co Muraki prováděl na jeho levé ruce, a nevydal při tom ani hlásek. Pouze když se červená tekutina začala tlačit ven z jeho těla průhlednou trubičkou, odvrátil na malou chvíli pohled.
"Vidíš, nic jsi necítil. Teď to nějakou chvíli potrvá. Neucítíš nic kromě určité malátnosti. Ale s tím si nedělej starosti. Vyspíš se a budeš v pořádku."
Kaoru přikývl a opřel se o čelo postele. Měl chuť zavřít oči a usnout, zároveň však měl chuť na něco jiného. Hleděl na Murakiho zpod přivřených víček, která mu s ubíhajícími minutami víc a víc klesala. Skoro ani nevnímal, že mu Muraki jehlu vytahuje a na ranku přikládá vatu s desinfekcí.
"A co... nějaká... odměna?" zamumlal těžce, když Muraki vstal. Ten se jen pousmál a sklonil se k němu.
"Nějaký náročný, ne? Prozatím se vyspi, já uvážím, zda si nějakou zasloužíš." Nemusel to říkat dvakrát, Kaoru už ho neposlouchal.
* * *

Hisoka se blížil ke dveřím Tsuzukiho pokoje poměrně klidně. Hiroyova slova ho povzbudila, takže se rozhodl si s Tsuzukim znovu promluvit a možná se i omluvit za svoje chování.
Když ke dveřím došel, zjistil, že je otevřeno. Vstoupil a uviděl Tsuzukiho, který právě zamilovaně hleděl na nějaký dortík. Teď zvedl hlavu a překvapeně se zadíval na svou návštěvu.
"Nepodělíš se?" kývl Hisoka hlavou směrem k zákusku. Tsuzuki ho majetnicky skryl před jeho pohledem a podezřívavě se na Hisoku zadíval.
"Přišel jsi mi tu zase předvést hysterickou scénu?"
Hisoka se mírně zamračil a zavřel za sebou dveře. "Ne, to jsem tedy nepřišel. Pokud budeš chvíli mlčet, možná ti řeknu, proč tu jsem."
Tsuzuki přikývl a naznačil Hisokovi, aby se posadil. Ten tak udělal a spustil: "Vlastně jsem se přišel… omluvit. Nechtěl jsem tu udělat takovou scénu. Prostě mě to zaskočilo. Nečekal bych, že uděláš něco takového." Podíval se stranou.
Tsuzuki se usmál. "Žárlil jsi."
Hisoka zčervenal, ale neodpověděl. Uvědomoval si totiž, že Tsuzuki má pravdu. "Jen jsem si tak nějak zvykl, že jsme pořád spolu," ohradil se nakonec chabě. "Teď budeš věčně s Niwou."
"A to ti vadí?" zeptal se Tsuzuki a zatvářil se vážně. "Nezapomeň, že pořád pracuju s tebou. Pokud máš hodně zásadní námitky…"
"Ne, to je v pořádku," přerušil ho Hisoka rychle. "Vlastně jsem rád… za tebe," řekl a uvědomil si, že je to pravda. Vážně přál Tsuzukimu jen to nejlepší. Třeba s Niwou.
Ale... kde je to nejlepší pro něj? Tsuzuki si všiml, že se Hisoka zatvářil nějak vážněji. Zřejmě si pomyslel, že nejspíš nemluví zcela upřímně, a tak přišel blíž k němu a objal ho.
"Opravdu se nemusíš bát, jsem tu pro tebe pořád."
Hisoka se nechal sevřít v objetí. Věděl, že to Tsuzuki myslí vážně, a hned se cítil líp. Přesto ale nemohl nepřemýšlet, jak to teď bude dál. Přes Tsuzukiho sliby viděl sám sebe, jak bezcílně bloumá po chodbách, zatímco Tsu a King si někde v ústraní užívají jeden druhého. Ještě že Tsuzuki nevnímá pocity ostatních, pomyslel si a odtáhl se od něj. Věnoval mu milý úsměv, aby Tsuzuki věřil, že je v pohodě. Ten se však, jako kdyby opravdu věděl, o čem Hisoka přemýšlí, usmál a navrhl: "Co kdybychom si udělali malý výlet? Sami dva. Zajdeme se podívat na ministerstvo, zkontrolujeme, jak se jim tam daří, a pak se stavíme někde na čaj. Co myslíš?"
Hisoka na něj vrhnul skeptický pohled. "No, zase to nepřeháněj, nebo se tě teď nezbavím." Tsuzuki se zasmál a poplácal ho po zádech.
* * *

Na ministerstvu byli brzo. Hisoka si uvědomil, že se vlastně docela těší, až ostatní uvidí. Přece jen už mu akademie lezla trochu na nervy a byl rád zase "doma". Nejdřív se vydali za Tatsumim, který je ale brzy vyhodil s tím, že má moc práce. Další logická zastávka tedy byla laboratoř. Hlavně na Tsuzukim bylo vidět, že se už nemůže dočkat, až se zase potká s Watarim, který s ním sdílel pro Hisoku nepochopitelnou zálibu v jídle. Hisoka se těšil spíš na Gushoshina, který bude nepochybně někde nablízku a se kterým si bude moci popovídat o nových přírůstcích v knihovně.
Do laboratoře vstoupili bez klepání, protože tomu obvykle do pokusů zabraný Watari nevěnoval pozornost. Ovšem pohled, který se jim naskytl, se od toho obvyklého značně lišil.
Uprostřed místnosti stáli Watari s Jinem. Watari držel Jina kolem pasu, zatímco ten se smál a snažil se ze sevření vykroutit, ale ne tak moc, aby se mu to povedlo. Watari se usmíval a naopak se snažil přitisknout k sobě Jina co nejvíc. Když si všiml návštěvy, okamžitě přestal. Jin se od něj ale nehnul.
"Ehm… přišli jsme se za vámi podívat… jak se máte," vysoukal ze sebe Tsuzuki, který vypadal dost zaskočeně. Což je trochu směšné, vzhledem k tomu, co sám provádí s Niwou, pomyslel si Hisoka jízlivě. Nato se sám ujal slova. "Na akademii se totiž neděje nic nového. Nevím, jestli je to štěstí, nebo smůla. I když vlastně… nějaké novinky máme…" ušklíbl se a významně se podíval na Tsuzukiho. Ten zrudl.
"Vážně?" zeptal se se zájmem Jin a usmál se. "Tsuzuki bohužel nevypadá, že by nám to chtěl říct…" Oslovený zrudl ještě více a neklidně se ošil. Hisoka si rýpnul: "Asi se stydí. No, nakonec se to stejně dozvíte."
"Už se těšíme," zasmál se Jin. "No, naše novinky už asi víte," dodal nakonec, stále se usmívaje.
"Dost překvapivé novinky," odpověděl Tsuzuki, který se konečně vzpamatoval. "Ale příjemné. Watari, jsi pěkný tajnůstkář."
Watari se rozpačitě usmál. "Nemůžu za to, že tu věčně nejsi," ohradil se. "Pak bys to třeba zjistil dřív. I když jsi poslední dobou dost zaměstnaný…"
To už Hisoka nevydržel a vyprskl smíchy. "Zaměstnaný, to on je," prohlásil vesele. Jin s Watarim se na něj dívali jako na zjevení, protože smějícího se Hisoku ještě neviděli. Tsuzuki opět zrudl jako pivoňka a snažil se rychle změnit téma dotazem, jestli by jim Jin neudělal čaj. Hisoka se pořád usmíval.
Strávili s Jinem a Watarim nějakou dobu, během které stihli probrat jak (ne)pokrok v případu, tak to, jak se Jin s Watarim vlastně dali dohromady. Hisoka ještě Tsuzukimu připravil několik horkých chvilek, ale jeho avantýru s Niwou neprozradil.
Když se vraceli na akademii, Hisoka, stále v dobré náladě, prohlásil: "Měl jsi pravdu. Vrátit se na ministerstvo mi vážně pomohlo. Měli bychom tyhle přepadovky dělat častěji."
Tsuzuki neodpověděl.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Morgana Ehran Morgana Ehran | 7. července 2008 v 22:11 | Reagovat

super:))) moje oblíbené postavy, první část přímo miluju... no úúúžo!

2 Sallssa Sallssa | 8. července 2008 v 7:24 | Reagovat

geniální :-) nemám slov :-)

3 Melodye Melodye | Web | 8. července 2008 v 9:07 | Reagovat

Suprový XDXD

4 loll loll | 8. července 2008 v 11:18 | Reagovat

vááá, Hide! :D super!

5 Yumi Yumi | E-mail | 8. července 2008 v 21:25 | Reagovat

Krásné, ta scéna s Omim a Hidem byla super. A i to jak Hisoka nenápadně ztrapňoval Tsuzukiho. Zajímalo by mě co Muraki zamýšlí provádět s Kaorem. Už se těším na pokráčko :-D

6 Dragon Dragon | 9. července 2008 v 18:58 | Reagovat

Hehé, já se teď musím pořád taky usmívat =B

Nejraději bych se smála na celé kolo, ale vedle v místnosti je rodinka a to by moc milé nebylo =DDD

7 Sia Sia | E-mail | 13. července 2008 v 22:53 | Reagovat

Super XD!!! (warr, vyhovuje XD?)

8 warrion warrion | Web | 13. července 2008 v 22:55 | Reagovat

hai hai! XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama