7. kapitola - Prozření

15. června 2008 v 19:55 | shameless |  Zemřít... a žít navždy
A jak slíbeno, je tu sedmá kapitola. Myslím, že název vystihuje vše XD
Rating: bohužel žádný, maximálně pokud by někomu vadilo pouhé svlékání košile... ^^
A nebojte! Příště už *něco* bude! XD

Shunsuke se probral. Hlava ho bolela jako střep a měl pocit, že jeho záda jsou jedna velká modřina. Snažil se vzpomenout si, kde je a jak se sem dostal, ale nešlo to. Nedokázal si vybavit nic.
Nakonec se pomalu posadil a rozhlédl se kolem. Překvapilo ho, když poznal místo, kde se nachází. Byl v jedné ze starších budov akademie, ve které se už nevyučovalo. Dobře to tu znal, protože si tu občas krátil dlouhou chvíli průzkumem. Ale jak se sem dostal? Podíval se kolem sebe. Možná jsem prostě jen upadl a teď si nemůžu vzpomenout, že jsem sem šel, pomyslel si, ale tuhle teorii brzy vyvrátil. V tenké vrstvě prachu na podlaze kolem něj totiž nebyly žádné stopy.
To se mu zdálo nanejvýš podivné. Celý zmatený se těžkopádně postavil, strašně jej bolela záda, o hlavě nemluvě. Připadal si jako přejetý vlastním kolem. Ať se rozhlížel, jak se rozhlížel, nic mu nenapovídalo, jak se tu ocitl. Dál se tím tedy nezabýval a vydal se ke dveřím. Zamčené nebyly, takže se ven dostal snadno. Bylo nejspíš poledne, slunko bylo vysoko a vzduch byl teplý. Co si vzpomínal, když jel včera na kole, bylo pozdní odpoledne… A bylo to včera? Sám nevěděl. Od chvíle, kdy z podivných důvodů spadl z kola, které přeci uměl tak bravurně řídit, si nic nepamatoval.
Trochu zmateně kráčel k hlavní budově. Uvažoval o tom, že zajde na ošetřovnu. Sice mu to připadalo trochu zbytečné, jelikož mu očividně nebylo nic vážného, ale mohl by se nechat prohlédnout.
Jak tak šel a snažil se srovnat myšlenky, nevšiml si, že na něj někdo volá. Uvědomil si to až ve chvíli, kdy se před ním objevil King a chytil ho za ramena. "Kde jsi sakra byl?" obořil se na něj, ale v jeho hlase byla patrná úleva.
Shunsuke se na něj nejistě podíval, načež se mu obličej zkroutil bolestí. King si uvědomil, že mu to způsobuje svým stiskem, a tak ho pustil.
"To bych tedy taky rád věděl," zamumlal Shun ublíženě, zatímco si masíroval bolestivé místo na rameni.
"Chceš mi říct, že jsi byl pryč celou noc a nic si z toho nepamatuješ?" zatvářil se King nevěřícně. Tohle se musí dozvědět Tsuzuki s Hisokou, pomyslel si. Nahlas pak řekl: "Možná bys měl radši zajít na ošetřovnu… půjdu s tebou."
"Jo, jasně... nevíš, kde mám kolo? Nepamatuju si, co se s ním stalo," vyptával se Shunsuke cestou. Niwa si pomyslel, že by bylo naivní čekat od něj něco jiného.
"Neboj, tvoje kolo jsme našli… pak ti ukážu, kde je," odpověděl, zatímco psal zprávu Tsuzukimu. Jen doufal, že se Tsu zrovna nehádá s Hisokou a mobil uslyší. I když to nebylo příliš pravděpodobné, vzhledem k tomu, že měli zase trénink.
Když došli na místo, překvapený Hiroya zhodnotil pohledem Shunsukeho stav, a jelikož vypadal značně potlučeně, neváhal a dovedl ho na vyšetřovnu. King je následoval, a když nikdo neprotestoval, usadil se na židli vedle dveří a sledoval, co se děje.
Po prohlídce Hiroya zkonstatoval, že Shunovi kromě pár otlučenin a odřenin nic není. Pak se na oba podíval zkoumavým pohledem. "Nepředpokládám, že by mi někdo řekl, o co tady vlastně jde," povzdechl si. Obrátil se k Shunsukemu. Chtěl mu říct, že může jít, ale v tu chvíli sebou Shun škubl, jak mu zády projela ostrá bolest. Hiroya k němu přiskočil, aby ho podepřel, a pak ho odvedl k lehátku na druhé straně místnosti.
"Lehni si na břicho a řekni mi, kde tě to bolí," nakázal Shunovi, zatímco ho začal prohmatávat. Jakmile mu přejel rukama po kůži, Shunsuke se stáhl, jako by se chtěl vpít do matrace. Hiroya se zamračil. Když Shunsukeho prohlížel poprvé, nic takového se nedělo. "Asi bys tu měl radši zůstat přes noc," oznámil mu, zatímco mu pečlivě prohlížel záda.
Shunsuke se tomu ani moc nebránil. Hiroya se chystal odvést ho do postele, když se otevřely dveře a do ošetřovny vpadly dvě osoby. Hisoka se hned za prahem zastavil a vrhl na Hiroyu rozpačitý pohled.
Hiroya mu kývl na pozdrav. Ani ho nepřekvapilo, že ty dva vidí. Nepochyboval o tom, že jim Niwa stihl vzkázat, že se Shunsuke našel. Jen si povzdechl při pomyšlení, že teď budou rušit jeho pacienta otázkami.
"Je to skutečně nutné? Nemohlo by to počkat do té doby, než se o Shunsukeho postarám?"
Tsuzuki za sebou zavřel a vešel dál do místnosti. "Je mi líto, ale tohle nesnese odklad. Musíme si promluvit ihned."
"Když na tom tak trváte," odfrkl si Hiroya. "Ale já rozhodně nikam nepůjdu," dodal při pohledu na Tsuzukiho, který už se nadechoval. "Z vlastní ošetřovny se vyhodit nenechám." Ostatní vzdali jakékoli protesty, bylo naprosto jasné, že by byly zbytečné.
"Dobrá, zůstaňte tady. Předem vás však musím poprosit o naprostou diskrétnost. Vše, co se týká vyšetřování, a vůbec vše, co se tady dozvíte, je naprosto tajné. Můžeme se na vás spolehnout?"
Na Hiroyu se upřely tři vyčkávavé pohledy. Shunsuke situaci příliš nechápal, tak jen zůstal na místě a čekal, co se bude dít.
Hiroya kývl. Uvědomil si, jak ho rozčilovalo, že nic neví, a byl rád, že konečně získá nějaké informace o tomhle podivném případu.
Tsuzuki se otočil k Shunsukemu. "Pamatuješ si, co se stalo? Cokoliv?" Shunsuke zavrtěl hlavou. "Vím jen, že jsem jel na kole, a pak jsem se až probral v té prázdné třídě." Vzpomněl si na zvláštnost, které si všiml. "Hodně se tam práší, ale nebyly tam žádné stopy, jako kdybych tam propadl střechou," řekl.
Niwa vrhl významný pohled na Tsuzukiho. Všem třem došlo, že pokud je to pravda, budou mít co dočinění s někým, kdo nepatři mezi obyčejné smrtelníky. Nahlas to však raději zatím neřekli.
Tsuzuki se zamyslel. "Potřebujeme víc informací. Hisoko?" otočil se na svého parťáka. Ten pochopil a přikývl, i když ne zrovna ochotně. Posadil se na postel proti Shunsukemu. "Neboj se, nebudeš nic cítit. Jen se uvolni a zkus vzpomínat na to, co se stalo od té chvíle, kterou si naposled pamatuješ," nakázal mu překvapivě příjemným hlasem. Poté se mu upřeně zadíval do očí a vzal jeho ruce do svých.
Hiroya tomu všemu se zájmem přihlížel. Teď se ale zamračil. Při pohledu na Hisoku, držícího s povzbudivým výrazem Shuna za ruce, si vzpomněl na jeho poslední návštěvu. Proč jeho drží a přede mnou uhýbal? A proč je teď tak klidný, když se mnou byl vystrašený? Překvapilo ho, když si uvědomil, že ho tahle skutečnost uráží. Jako kdyby se mě bylo proč bát. A co to vlastně dělá?
Hisoka vypadal, jako by zkameněl, možná jen mírný pohyb jeho očí nasvědčoval tomu, že je stále naživu. Najednou se však začalo dít něco zvláštního. Shunsuke se ošil a po chvilce znovu. Pak však zkřivil obličej do bolestné grimasy a pokusil se vytrhnout z Hisokova sevření.
Hisoka ho však hned nepustil. Pevněji stiskl jeho ruce, a přestože bylo znát, že taky začíná pociťovat bolest, ještě chvíli jejich spojení udržoval. Poté už však bylo vidět, že jejich utrpení je příliš velké. Tsuzuki si všiml, že se Hisokovi nedaří uvolnit sevření, a tak přiskočil a oba chlapce od sebe odtrhl. Shunsuke se svalil na břicho na postel a hlasitě oddechoval.
"Co se stalo? Co jsi viděl?" vyptával se Niwa zarudlého Hisoky. Ten však vypadal, že ještě chvíli nebude schopen promluvit.
Hiroya se mezitím sklonil k Shunsukemu, aby se o něj postaral, ale hned se zase překvapeně narovnal, když na jeho zádech uviděl rudé znaky. Nebyl jediný, kdo si toho všiml; Tsuzuki stál vedle něj a jeho výraz se pohyboval někde mezi překvapeným, zachmuřeným a vzteklým. Nakonec ale v jeho očích převládly obavy, když polohlasem volal už vzpamatovaného Hisoku, aby se přišel podívat.
Hisoka přistoupil blíže a zadíval se na Shunova záda. Na chvíli strnul, když si uvědomil krutou realitu. Poté si beze slova rozvázal pásek kimona a shodil z ramen košili. Niwa s Hiroyou překvapením otevřeli pusu, když spatřili podobné znaky, jaké "zdobily" i Shuna. Tsuzuki jen zavrčel. "Muraki…"
Hisoka se zase oblékl a sedl si na postel. "Mohli jsme vědět, že máme co dočinění s ním. Až příliš dlouho o sobě nedal vědět."
Niwa se na něj zmateně podíval. "Kdo je Muraki?"
Odpověděl mu Tsuzuki. "Muraki je někdo, s kým už jsme se několikrát museli potýkat. Je to doktor a pro svůj výzkum neváhá i vraždit. Navíc ovládá magii a má poměrně velký vliv, čehož často využívá. Mysleli jsme, že jsme ho zničili, ale evidentně se nám to nepovedlo… ty znaky, co má Shunsuke na zádech, jsou kletba, nejspíš aby zapomněl, co se stalo. Něco podobného použil Muraki kdysi na Hisoku. Evidentně je zodpovědný za Jinovu smrt a Kaorův a Shunsukeho únos… Musíme to zavolat šéfovi."
"Moment," zarazil je Hiroya. "Magie? To si ze mě děláte legraci? Nic takového přece neexistuje!"
Tsuzuki se na něj podíval. "Jste si tím jistý?"
Hiroya se zamračil. "Samozřejmě, že jsem si jistý. Jsem v podstatě vědec. Na nadpřirozeno a podobné hlouposti nevěřím. Vše má nějaké logické vysvětlení."
Tsuzuki se zatvářil skoro soucitně. "Jistě, to nepopírám. Ale to neznamená, že to pro magii neplatí."
"A co nějaké důkazy? Proč už se za ta dlouhá léta neobjevil nějaký kouzelník nebo člověk s nadpřirozenými schopnostmi, který by se nechal prozkoumat?"
V tu chvíli se ozval Hisoka. "Protože si takový člověk připadá jako zrůda? Protože se bojí, že ho lidé odsoudí?" Měl co dělat, aby se nerozkřičel. "Ukáže ostatním, že je v něčem jiný, a do konce života bude odsouzen k věznění, zkoumání a ponižování? Vy byste takto uvažoval, kdybyste byl jiný? Odevzdal byste se dobrovolně do cizích rukou?"
Hiroya ho zaraženě sledoval a uvažoval, co měla jeho reakce znamenat. Hisoka se choval, jako by něco podobného už zažil, on však nedokázal uvěřit, že je to pravda.
"Víte, pane Yoshizumi, pokud opravdu toužíte vědět více, budete muset prokázat trochu více porozumění." To se zas ozval Tsuzuki. Hiroya se obrátil k němu.
"Chcete mi namluvit, že mezi normálními lidmi si jen tak chodí nadpřirozené bytosti?"
"Přesně tak," usmál se téměř sladce Tsuzuki. "My, jakožto vyšetřovatelé různých okultních případů, jsme se setkali s nespočtem magických bytostí. S upíry, vlkodlaky, s černou magií, bytostmi uprchlými z Hádu… Jsou všude kolem nás, to ale normální lidi nevidí. A co se týče magie samotné… pokud vám ty kletby nestačí…" Tsuzuki se znovu usmál. A pak zmizel.
Hiroya překvapeně zíral na místo, kde ještě před chvílí stál tmavovlasý mladík, když se mu za zády ozval pobavený hlas. "Tak co? Pořád si myslíte, že magie neexistuje?" Hiroya se otočil. Tsuzuki se opíral u stůl a měřil si ho pronikavým pohledem.
Hiroya se nezmohl na víc než na vytřeštěný výraz, ale pak se trochu vzpamatoval a chraplavě prohlásil: "To… to není možné…."
"Já bych řekl, že je," opáčil Tsuzuki, ale pak se zatvářil soucitně a dodal: "To je v pořádku. S tím se srovnáte…"
Hiroya ještě chvíli mlčel. Nakonec se slabě pousmál. "Obávám se, že mi nic jiného nezbývá. Předpokládám, že tohle je to, o čem nemám nikomu říkat?" zeptal se už vyrovnaným hlasem.
"Předpokládáte správně," odpověděl Tsuzuki. "Zavolám šéfovi o instrukce," dodal a s mobilem v ruce přešel k oknu. Hiroya na něj chvíli nepřítomně zíral a snažil se srovnat si myšlenky. Po chvíli jeho pohled sklouzl na Hisoku, který něco tiše rozebíral s Niwou.
Kurosaki Hisoka… Co to vlastně prováděl se Shunsukem? Vypadalo to, jako kdyby mu chtěl číst vzpomínky. Ale to je hloupost, to přece… Hiroya se zarazil. Proč by to nebylo možné? Hodně věcí by to vysvětlovalo. Vzpomněl si na Hisokovu poslední návštěvu. Jestli mám pravdu… tak to tenkrát nebyla migréna… špatně se mu udělalo, až když jsem se ho dotkl… Co si ve mně asi přečetl? Byl jsem naštvaný… a… jestli zjistil, že jsme já a Jin…
Hisoka po Hiroyovi střelil pohledem, ale doktor si toho nevšiml. Byl zcela zabraný do svých úvah. Věci byly evidentně mnohem složitější, než si myslel. Vzedmula se v něm vlna zvědavosti. Jak asi Hisokův dar funguje? Jaké to je, mít takovou schopnost? Zatoužil po tom být s mladíkem o samotě, aby se ho mohl na všechno vyptat, ale pak si vybavil, co Hisoka říkal o "věznění a zkoumání" a zastyděl se. Jeho zájem se však nezmenšil.
Tsuzuki dotelefonoval. "Jdeme," zavelel. "Pane Yoshizumi, děkujeme za spolupráci. Řekl bych, že máte o čem přemýšlet… Prozatím nashledanou." Vyšel na chodbu a Niwa za ním. Hisoka se ještě u dveří zastavil a upřeně se na Hiroyu zadíval. Z jeho pohledu bylo patrné, že všechny lékařovy dohady byly správné. Hiroya pohled opětoval a uvědomil si, jak zoufale touží po tom na nic nemyslet. Hisoka se jako v odpověď pousmál, ale jeho oči zůstaly vážné. Smutné, opravil se Hiroya v duchu. Ale to už se shinigami otočil a odcházel.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Soki Soki | 15. června 2008 v 20:20 | Reagovat

Kruciš, taková dlouhá, sem myslela, že ji nestihnu dočíst než pojedu na fotbal :x Holky chválím, ta kapitola se mi skutečně líbila, ale mé další já trpí nedostatkem šťávy.... :D

2 Morgana Ehran Morgana Ehran | 15. června 2008 v 20:40 | Reagovat

já tu povídku miluju, fakt že jo. smála jsem se jako debil a těším se na další - no jo jsem blázen, že, když si další kapitoly můžu kdekoliv přečíst:)))

3 Melodye Melodye | Web | 16. června 2008 v 8:37 | Reagovat

Já jsem to věděla že jeto Muraki :DXD jsem zvědavána to jak se bude rozvíjet vztah Hisoky a Hiroyi... jinak jako normálně XDXD skvělá kapitola :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama