6. kapitola - Další krok

12. června 2008 v 22:12 | shameless |  Zemřít... a žít navždy
A je tu už jistě (doufáme) netrpělivě očekávaná šestá kapitola. Je taková více méně okecávací, abychom se vůbec dostali trochu tam, kam potřebujeme XD Ale nebojte, za odměnu, že ty řeči přečtete, přibudou v rozmezí jednoho týdne dvě další kapitoly (ale jestli nebudou komentáře a naštvete nás, možná si to rozmyslíme). Enjoy!

"Dej mi pokoj, Hide." King naštvaně vyšel z budovy, kde měla studentská rada svou kancelář. Moc si tím ale nepomohl, protože Hideaki šel se svým typickým úšklebkem za ním. "Chci jenom, abys mi vysvětlil pár věcí," říkal cestou Niwovým zádům. "Úplně by mi stačilo vědět, kde jsi tenkrát ty dva dny byl. A taky, proč svoje povinnosti flákáš ještě víc než obvykle a taháš se za těmi dvěma."
"Copak, žárlíš?" odsekl Niwa.
"Na tebe? Zase tak si nevěř. Prostě už nehodlám dělat tvoji práci. Tady nejsi na dovolené."
"Fajn, dám si pozor a nebudu tě zanedbávat, stačí?" snažil se ho Niwa odbýt.
"Ne, nestačí. Chci vědět, kam jsi zmizel," nenechal se Hide. "Chci slyšet nějakou přijatelnou omluvu!"
King se na Hideho zamračil a přemýšlel, na co by se vymluvil. Z jeho pohledu však bylo zřejmé, že mu věřit nebude.
"Máš pravdu. Měl bych ti to vysvětlit," promluvil konečně. "Ve skutečnosti jsem zemřel, strávil jsem nějakou dobu v podsvětí a teď jsem se vrátil, abych se pomstil svému vrahovi."
Hide vrhl na Niwu pohrdavý pohled. "Jestli chceš vtipkovat, tak si najdi jiný objekt. Nemám na to náladu. Pokud mi neřekneš..." Zarazil se.
"Co se děje?" ušklíbl se King. "Uvěřils mi?"
"Není támhleto Shunsukeho kolo?" řekl místo toho Hide. King se otočil směrem, kterým jeho spolužák ukazoval. "Máš pravdu," vyděsil se.
Nedaleko od nich skutečně leželo Shunsukeho kolo. Bylo celé zkroucené, jako kdyby v plné rychlosti do něčeho narazilo, ale to byla hloupost, protože široko daleko žádná překážka nebyla. Co je ale vyděsilo víc byl fakt, že tam kolo leželo samo. Shunsuke nikde. A to se přitom od svého milovaného dopravního prostředku nikdy nevzdaloval.
Kingovi zatrnulo. Kaoru… a teď Shunsuke. Jeho nohy se automaticky vydaly směrem k dódžu.
"Počkej! Kam si myslíš, že jdeš?" vykřikl za ním Hideaki. "Chci, abys mi vysvětlil…"
"Později," odpověděl mu King. "Tohle se musí dozvědět Tsuzuki…"
"Máme problém," vychrlil na Tsuzukiho hned, jakmile k němu doběhl. Neobtěžoval se ani zavolat si ho ven z dódža, vrazil rovnou do hodiny.
"Další ztracený student. A tentokrát je naprosto jisté, že neodešel dobrovolně. Musíme něco dělat."
Tsuzuki vrhnul znepokojený pohled na Hisoku, který si toho všimnul a připojil se k nim.
"Co se stalo?" vyzvídal okamžitě.
"Máme další únos," oznámil mu Niwa. "Našli jsme jeho kolo, je zničené. Někdo ho musel přepadnout."
Hisoka se zatvářil pochybovačně. "Kolo? Třeba ho zahodil... možná ho už nechtěl. Jsi si jistý?"
King se nevesele ušklíbl. "Nic nevím tak jistě jako tohle. Shunsuke by své kolo za nic na světě nenechal jen tak se povalovat... ani kdyby bylo na kousky. Je do něj přímo zamilovaný."
"Dobře," rozhodl Tsuzuki. "Jdeme."
"Tsuzuki, jsme uprostřed hodiny," upozornil ho Hisoka.
"Máš pravdu. Pánové," zvedl Tsuzuki hlas, "pro dnešek končíme." Studenti reptali, ale on už vlekl své dva kolegy pryč.
Když došli ke kolu, Hisoka pro jednou odložil svou jízlivost a zaměřil se na pátrání. Zatím tu ještě nikdo nebyl, takže mohli nerušeně zkoumat "místo činu".
Mezitím, co Hisoka s Kingem hledali něco podezřelého, zavolal Tsuzuki opět Gushoshinovi, aby si ověřil, zda je nově unesený stále naživu.
"Tak co?" vyzvídal Niwa, když se u něj na chvilku zastavil.
"Žije. Prozatím. A ten Kaoru taky."
Niwa si v duchu oddechl, přece jen byli oba zmizelí jeho přátelé. Když se ale zamyslel, obavy znovu získaly na intenzitě. Neměli nic, co by jim napovědělo, neměli tušení, kde hledat... Situace byla naprosto bezvýchodná. Mohli jen čekat, až se něco stane.
* * *

Hisoka šel chodbou co nejtišeji a dával pozor, aby ho někdo nezahlédl. Přesvědčoval se, že není nic špatného nebo podezřelého na návštěvě ošetřovny pod záminkou nemoci jen proto, že se chtěl dozvědět víc o neznámých strastech místního doktora. Ačkoliv by jaktěživ nepřiznal zájem o jeho problémy, přesto se plížil chodbou dál. Přišlo mu to nepřístojné. Ale starost přece není nic zlého, domlouval sám sobě. Ocitl se u dobře známých dveří, rozpolcený a nesvůj. Nakonec se rozhodl dát své zvědavosti průchod, a tak zaklepal. Koneckonců, ušklíbl se v duchu, stejně už mám z toho rozmýšlení pomalu migrénu.
Dveře se otevřely úplně stejně, jako když tu byl poprvé. Jen doktorovo přivítání bylo mnohem odměřenější.
"Přišel jste ještě něco prohledat?" optal se přehnaně zdvořilým tónem.
"No, vlastně ani ne," odpověděl Hisoka popravdě.
"Takže zase nějaká vyrážka?" ušklíbl se Hiroya nepěkně. "Vyšetřovatelé" už mu lezli na nervy. Připomněli mu věci, na které se usilovně snažil zapomenout. Proto Hisoku nijak nešetřil. "Zase z uniformy?"
Hisoku samotného překvapilo, že dokázal zůstat klidný, on, který se rozčílil kvůli každé maličkosti. Nejspíš to bylo proto, že si jedna jeho část uvědomovala, že doktor se ho snaží nějak zasáhnout v sebeobraně. Proto jen stál a čekal, až si Hiroya vybije vztek.
Ten se zřejmě chtěl hádat, ale když Hisoka nereagoval, přestalo ho to samotného bavit.
"Tak co tedy potřebujete?"
Hisoka se ošil. "Vlastně to není nic závažného. Měl bych raději jít."
"Nesmysl. Jsem především lékař. Jaký máte problém?"
"Nejspíš to bude obyčejná migréna. Stačí, když mi napíšete nějaké léky, a já zase odejdu." Když lhal Hiroyovi do očí, cítil se trochu hloupě. Hiroya však zachoval kamenný výraz a pokynul Hisokovi, aby se posadil na židli.
"Víte, chtěl bych se vám omluvit... za posledně. Je mi líto, že jsme vás obtěžovali. Snažíme se udělat všechno, co je v našich silách, abychom..." Hisoka si při těch slovech připadal, jako by za něj mluvil někdo jiný. Kdyby mě tak slyšel Tsuzuki, umlátil by se smíchy, napadlo ho. Hiroya ho však přerušil.
"Nechte si své omluvy. Teď se budeme zajímat o váš problém. Měl jste teplotu?"
Hisoka zavrtěl hlavou, to už však Hiroya přistoupil k němu a položil mu ruku na čelo.
Hisoka při tom dotyku ucítil prudký nával chladu, který v Hiroyovi momentálně byl. Až ho bodlo u srdce. Bezděčně sebou trhl. Lékař ruku z jeho čela nechápavě a překvapeně stáhl. A sakra, co si jen pomyslí? napadlo Hisoku, ale doktor si zjevně myslel pořád to samé - vyřazoval z něj vztek, nedůvěra a hluboká bolest. Což Hisoka cítil samozřejmě taky. Ty pocity z lékaře přímo sálaly…
"Horečku nemáte," oznámil ledovým hlasem Hiroya, "ale jestli vás bolí hlava, něco vám předepíšu." Hisoka jen kývl. Snažil se najít v Hiroyových pocitech i něco jiného. Mezi tou změtí rozhořčení, které způsobili oni, a bolestí z neznámé příčiny…
Hisoka se rozhlédl kolem. Tady dřív pracoval Matsuoka Jin… Jin!
Jako by mu v hlavě něco secvaklo. Všechno, co Hiroya cítil, dávalo najednou smysl. On Jina miloval, pomyslel si Hisoka překvapeně. Teď to byl schopen ve změti emocí rozeznat. Tu hořkost nad ztrátou milované osoby. A je to tak neuvěřitelně silné… není divu, že se chová tak, jak se chová…
Hiroya se vrátil. V ruce držel nějakou skleničku plnou tabletek. Se stále chladným výrazem ji vtiskl Hisokovi do dlaně. Hisoku, který to nečekal, při tom dotyku doktorovy pocity naprosto zaplavily. Nestihl se bránit; měl pocit, že padá, a pak už nedokázal vnímat nic jiného než ochromující bolest.
Když se Hisoka na židli zazmítal, Hiroyu to překvapilo tak, že ho pustil. Hisoka se od něj v tu chvíli instinktivně odtáhl a schoulil se, aby se mohl vydýchat. Lékař pochopil a už se ho nedotýkal, jen čekal. Jeho averzi v tu chvíli překonala lékařská povinnost, a tak jen seděl a pozorně si svého pacienta prohlížel. Začínal si uvědomovat, že ať už se tu stalo cokoliv, zřejmě měl na Hisokově záchvatu svůj podíl.
Jakmile se Hisoka trochu vzpamatoval, Hiroya se k němu sklonil, aby se na něj podíval. Hisoka si toho všiml a zděšeně uhnul před lékařovým dotekem.
"Co se děje?" zeptal se Hiroya ustaraně. Hisoka mu odpověděl přiškrceným hlasem.
"To bude asi tou migrénou. Rozbolela mě hlava. Myslím, že si vezmu svůj lék a půjdu si lehnout."
Opatrně se postavil, aby ani kousíčkem těla o doktora nezavadil. Ten se mu však postavil do cesty.
"Tohle nevypadá jako normální migréna. Měl bych vás raději pořádně vyšetřit."
Hisoka zavrtěl hlavou. "Ne, to nebude nutné. Opravdu bych se raději vyspal."
Hiroya přikývl a doprovodil ho ke dveřím.
"Pokud vám bude hůř, raději hned přijďte. Slibuji, že... že už nebudu tak nepříjemný." Na důkaz svých slov se mírně pousmál. Hisoka zapomněl předstírat bolest hlavy, když si uvědomil jeho upřený pohled. Zastavil se a zadíval se mu do očí. Pak se však vzpamatoval.
"Přijdu. Tedy... pokud mi nebude lépe. Děkuju. Hm... nashledanou."
Ode dveří ošetřovny málem utekl.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Soki Soki | 12. června 2008 v 22:22 | Reagovat

Mpf mpf :p... Na to, že se tam nic "nedělo" fajn kapitolka :)) Dalšííí haúúúú :D

A jinak to mám prý napsat sem... Hisoka je můůůůj! :)))

2 Melodye Melodye | Web | 13. června 2008 v 8:55 | Reagovat

Tak jako obvykle prostě super XDXD Ať si je Hisoka s kým koliv XD :D:D hlavně Tsu je můj XDXDXD

3 Sallssa Sallssa | 13. června 2008 v 14:19 | Reagovat

když se tady nic nedělo, zajmalo by mě, jak bude vypadat, až se něco dít bude :- ) jinak pěkná kapitolka.. :-)

4 Morgana Ehran Morgana Ehran | 13. června 2008 v 19:38 | Reagovat

jéééééééééééé, dalšííííí!:))))

5 Yumi Yumi | 13. června 2008 v 23:49 | Reagovat

Tak já se přidávám do fanklubu a kdyby to ještě někdo nevěděl tak můj je Niwa!

Abych nezapoměla, skvělá kapitola už se nemůžu dočkat akce :-D

6 Sia Sia | E-mail | 15. června 2008 v 18:10 | Reagovat

Souhlasím se zbytkem - je to čím dál tím lepší XD... Těším se na další, hlavně na ony slibované části plné Murakiho XD...

7 warrion warrion | Web | 15. června 2008 v 18:22 | Reagovat

budou, jářku, budou XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama