5. kapitola - Pátrání

5. června 2008 v 22:31 | shameless |  Zemřít... a žít navždy
A máme tu minikulatiny - pátou kapitolu. Tak si shrneme, co už víme, a dozvíme se něco nového, totiž že se nic nedozvíme. I když... kdo ví? :)

Tsuzuki, Hisoka a Niwa seděli v prázdné učebně a snažili se domluvit, co podniknou dál. "Zatím jsme toho moc nezjistili," ušklíbl se Hisoka, "kromě toho, že Tsuzuki je v kendu naprosto neschopný."
"Zase umím pít," odvětil Tsuzuki rádoby klidně. Hisoka zrůžověl a chystal se něco odpovědět, ale King počínající hádku přerušil. "Měli bychom se soustředit na pátrání a ne na ty vaše tahanice. Hisoko, neprovokuj, a Tsu, ty už bys měl, jako nejstarší z nás, mít rozum. Tak toho nechte."
"A ty si nevyskakuj," zabručel Hisoka, ale Niwova slova zapůsobila. Vrátili se k tématu.
"Od studentů ani učitelů se nic nedozvíme," řekl Tsuzuki. "Nikdo nic neviděl. Nevíme o ničem, co by spojovalo tebe -" otočil se k Niwovi "- a Jina…"
"… ani o nikom, kdo by chtěl nějak poškodit BL Academy, i když takových lidí asi pár bude," doplnil ho Hisoka.
"Takže nám zbývá…" ujal se zase slova Tsuzuki,
"…prohledat školní ošetřovnu a to místo, kde tě unesli," skočil mu Hisoka do řeči. Tsuzuki se na něj zamračil, ale Hisoka ho okatě ignoroval.
"A čím začneme?" zeptal se Niwa.
"Ošetřovnou," rozhodl Tsuzuki. Ve stejnou chvíli Hisoka řekl: "Lesem."
King se rozesmál. "Tak se dohodněte…"
"Na ošetřovnu můžeme zajít kdykoliv, ale do toho lesa bychom měli jít co nejdřív, tam případné stopy rychle zmizí," řekl Hisoka.
"Právě proto, že tam už asi nic nenajdeme, měli bychom jít na ošetřovnu, ať se pohneme z místa," odporoval mu Tsuzuki.
"Ty si ohledně té ošetřovny nějak věříš… vážně si myslíš, že tam něco najdeme? Třeba vrahovu vizitku se jménem a adresou?" ušklíbl se Hisoka.
"Nechte toho!" zarazil je King. "Co kdybychom si nejdřív promluvili s Jinem? Pokud vím, ještě jsme se ho neptali, co si z toho dne pamatuje," řekl ostře. "Rozhodně je to lepší, než když se tu hádáte jak malé děti na pískovišti o bábovičku."
"To je dobrý nápad," uznal Tsuzuki a Hisoka se k němu připojil.
"Teď nás nikdo hledat nebude, klidně se můžeme přeptat osobně," řekl Niwa. "Naštěstí nám cestování potíže nedělá."
Za okamžik nebylo v místnosti ani stopy po tom, že tu před chvílí někdo byl.
* * *
Na ministerstvu se dozvěděli, že Jin je v laboratoři. Vydali se tedy do odlehlé části budovy, kam kvůli Watariho pokusům nikdo radši moc nechodil. Cestou se Tsuzuki a Hisoka pořád dohadovali o tom, jestli pak půjdou dřív do lesa nebo na ošetřovnu, a dožadovali se Kingova názoru, ale ten je neposlouchal. Nebo se o to aspoň snažil. Každopádně byl rád, když konečně dorazili ke dveřím, za nimiž se skrývala nejnebezpečnější část celého ministerstva.
Tsuzuki zaklepal a rovnou otevřel dveře, nečekaje na vyzvání. Vpadli do laboratoře a první, co uviděli, byl Jin sedící u počítače a Watari, který se přes něj nakláněl k monitoru a měl přitom ruku na Jinově rameni. Hisoka se ušklíbl, jako kdyby ho bolely zuby, a Tsuzuki, který si toho všiml, se na něj zmateně podíval. Ale to už je nadšeným hlasem vítal Watari a na nějaké vysvětlování nebyl čas.
"Watari, přišli jsme za Jinem," přerušil ho nakonec King. "Potřebujeme vědět pár věcí."
Watari rázem přestal vykládat o vynálezu, na kterém teď pracují, a střelil pohledem po Jinovi, který stále seděl u počítače. Ten k nim teď přešel a zeptal se: "Nejspíš o mojí smrti?" I přes lehký tón hlasu ale bylo vidět, že nepatrně zbledl.
"Je to nutné," řekl Tsuzuki. "Hodilo by se nám cokoliv, co si z toho dne pamatuješ."
Jin se znovu posadil a Watari si stoupl za něj. Chvilku bylo ticho a pak si Jin povzdechl. "Moc si toho nepamatuju. Jen ten pocit…" ruka se mu automaticky pohnula směrem ke krku. "Ten pocit, že mi někdo do krku nasypal horké skleněné střepy." Watariho při těch slovech znovu položil dlaň na Jinovo rameno v ochranitelském gestu. Jin pokračoval. "Vím, že za mnou ten den přišel jeden nebo dva studenti a že jsem si pak pročítal nějaké lékařské zprávy… ale všechny ty vzpomínky jsou strašně rozmazané. Asi vám nepomůžu… Na svoji smrt si nevzpomínám vůbec. Jen na ten pocit." Ještě chvíli namáhal paměť, ale bezvýsledně, ani otázky ostatních nepomohly.
"Nevadí," řekl nakonec Tsuzuki. "Myslíš, že bys nám mohl říct aspoň heslo k přístupu na počítač? Třeba najdeme tam něco, po čem by ten vrah mohl jít…"
Jin přikývl. "Samozřejmě." Napsal něco na kousek papírku a ten podal Tsuzukimu, který ho pečlivě uschoval. Pak ještě chvíli povídali a nakonec se trojice vyšetřovatelů zvedla k odchodu. "Až něco zjistíme, dáme ti vědět," řekl King. Jin jen přikývl a vstal, aby se s nimi rozloučil. Jakmile za návštěvou zapadly dveře, prudce vydechl a uvědomil si, jak byl celou dobu napjatý. Otočil se, aby se vrátil k počítači, ale hned za ním stál Watari se svým jemným úsměvem.
Když ho Watari objal a přitiskl k sobě, Jin se nebránil. Cítil, jak napětí a nervozita odplouvají pryč. A když se pak jeho rty dotkly těch Watariho, veškerá úzkost, která ho předtím svírala, se jednoduše rozplynula.
* * *

Hisoka se ošil. V lese nic zajímavého neobjevili, proto teď shinigami stáli před dveřmi ošetřovny a Tsuzuki klepal na dveře. Když je hlas zevnitř vyzval, aby vstoupili, Hisoka se jen v duchu pomodlil, aby doktor příliš nedával najevo, že se nějak znají. Že by to nedal najevo vůbec, v to doufat nemohl. Tsuzuki otevřel.
Hiroya je přivítal poněkud překvapeně, a když zahlédl Hisoku, přesně podle očekávání se pousmál. Hisoka ho probodl pohledem a pak na znamení bezmoci obrátil oči v sloup. Naštěstí si téhle komedie nikdo další nevšiml.
"Co pro vás můžu udělat?" zeptal se Hiroya, skrývaje úsměv, který vyvolalo Hisokovo představení. "Nevypadá to, že by někdo z vás umíral. Vlastně to ani nevypadá, že byste se třeba jen škrábli. Děje se něco?"
"Děje se toho hodně," ušklíbl se Hisoka. "Svatby, rozvody, narození, úmrtí, zemětřesení a přerušení dodávek elektřiny…" Tsuzuki mu skočil do řeči. "Přišli jsme vyšetřovat."
"Vyšetřovat?" zeptal se Hiroya.
"Ano… poslali nás sem kvůli vraždá… vraždě, která se tu odehrála. Jsme členy tajné vyšetřovací služby a byli jsme sem nasazeni jako agenti," vysvětloval Tsuzuki. "Rádi bychom si to tu prohlédli… jako místo činu."
Hiroya přimhouřil oči. Hisoka, který stál u okna a díval se ven, sebou trhl. Naprosto jasně cítil osten bolesti, který teď doktorem projel. Přesto byl však Hiroyův hlas klidný, když odpovídal: "Samozřejmě… nepochybuji o tom, že kdybych chtěl nějaké potvrzení, ukázali byste mi ho. Takže si dělejte, co je vám libo…" Posadil se na židli a tvářil se nezúčastněně, Hisoku ale neoklamal. Jeho bolest byla téměř hmatatelná. Zajímalo by mě, proč? pomyslel si Hisoka. Nemůžeme být první, kdo to tu prohlíží… Že by Jina znal?
Došel k počítači a posadil se. "Tsuzuki," zavolal, "ten papírek." Tsuzuki k němu přešel a podal mu lístek. Hisoka začal ťukat na klávesnici.
"Co to děláte?" zamračil se Hiroya. Hisoka si ho nevšímal, a tak odpověděl Tsuzuki. "Zjistili jsme si jméno a heslo, které u tohoto počítače používal Matsuoka Jin. Rádi bychom se podívali do jeho dat, myslíme si totiž, že by mezi nimi mohlo být něco, co hledal vrah."
"A jak jste si to jméno a heslo zjistili?" zeptal se Hiroya ostřeji, než měl v úmyslu.
"Z jeho osobních věcí, přirozeně," odpověděl Tsuzuki. "Většina lidí si takovéhle věci někam píše."
Hiroya se zamračil ještě víc. Jin nebyl většina… Tady něco není v pořádku… Neřekl ale nic.
Tsuzuki s Hisokou se zabrali do zkoumání počítače. Niwa stál vedle nich. Hiroya jen seděl a pozoroval je, dokud ho něco nenapadlo. Obrátil se k Niwovi. "Co ty tady vlastně děláš? Pokud vím, jsi student akademie, ne nějaký detektiv." Niwa zrozpačitěl, ale nakonec ze sebe vysoukal: "Jsem něco jako výpomoc… a navíc mě to zajímá. Rád bych toho parchanta pomohl chytit." Ani nevíš, jak moc rád, dodal v duchu.
Tsuzuki je oba zavolat k počítači. "Tohle je zpráva, kterou Jin dostal v den své smrti. Vypadá to na seznam studentů školy… Moc se v tom nevyznám…"
Hiroya se přes něj naklonil, aby prozkoumal text na monitoru. "Jsou to krevní rozbory studentů," řekl. "Úplně základní, počet krvinek, cholesterol, krevní skupina… Zřejmě v rámci nějaké preventivní prohlídky."
Tsuzuki si povzdechl. "Zajímala by někoho taková zpráva natolik, aby kvůli ní vraždil?"
"Pochybuji," odvětil Hiroya. "Leda jiného lékaře, a stejně nevím, k čemu by mu to bylo…" To Tsuzukiho moc nepotěšilo, ale nedalo se nic dělat. Nic dalšího už nezjistili. Poděkovali a vyšli ven, všichni mlčící, každý ze svého vlastního důvodu - King myslel na to, jak dlouho se mu ještě podaří skrývat svou situaci, Tsuzuki se v duchu stále zaobíral lékařskou zprávou a Hisoka proti své vůli přemýšlel nad doktorem a tou ostrou bolestí, kterou mu svým pátráním způsobili.
U dveří ošetřovny se rozloučili a Niwa zamířil do kanceláře studentské rady, kde už na něj čekal Hide. Cestou však málem vrazil do Omiho, který očividně někam spěchal. Omluvil se a chtěl pokračovat, když ho Omi zastavil.
"Neviděl jsi Kaoru?" zeptal se a vyčkávavě se mu zahleděl do očí.
"Copak se stalo? Dvojčata byla konečně rozdělena?" poškádlil ho Niwa, aby si zvedl náladu.
"Moc vtipné. Kaoru se od včerejška neukázal. Měl jsem večer ještě nějakou důležitou práci a on už nechtěl čekat, tak šel do pokoje sám. Jenže když jsem ho šel zkontrolovat, ještě tam nebyl. Myslel jsem, že se třeba šel projít nebo tak... ale doteď se neobjevil. Je to vážně divné."
Niwa se zamyslel. Mohlo se jednat o nějakou hloupost. Třeba chtěl mít Kaoru od svého přítele na chvíli pokoj. Ale bylo více než jasné, že ve světle aktuálních událostí bude třeba rychle zjistit, co se s Kaoru stalo.
"Jsi si jistý, že ti neřekl něco, co bys třeba zapomněl? O nějaké návštěvě, schůzce... Nepohádali jste se třeba?"
Omi se na něj zamračil. "Ne, jsem si jistý, že jsem na nic nezapomněl a že jsme se nepohádali. Jestli máš chuť provokovat, tak to běž zkoušet na někoho jiného. Teď na to fakt nemám náladu."
"Ne, promiň, to jsem vážně nechtěl. Víš co? Hledej dál, já se po něm taky podívám. A neboj se o něj, určitě mu nic není." Když domluvil, Omi se s ním přikývnutím rozloučil a vydal se chodbou pryč. Jak ale Niwa sledoval vzdalující se Omiho záda, napadlo ho, že v tom ujištění možná nebyl tak úplně upřímný. Pak se však vzpamatoval ze zamyšlení. Řekl si, že Hide bude muset počkat, a rozběhl se na trénink kenda, aby své kolegy informoval o podezřelém zmizení studenta.
"Jsi si jistý, že se nevypařil sám?" ujišťoval se Tsuzuki, neznělo to ale nevěřícně.
"Jistý si samozřejmě nejsem, ale jeho nejlepší přítel, bez kterého obvykle neudělá ani krok, ho už skoro celý den neviděl. Myslel jsem, že je to v této situaci poněkud podezřelé."
"Ano, to samozřejmě je. Podíváme se na to. Hisoko?" zavolal do změti trénujících těl, z nichž posléze vystoupil jeho kolega.
"První věc, kterou můžeme zjistit okamžitě, je ta, zda je tvůj spolužák ještě naživu," oznámil Niwovi Tsuzuki, zatímco se k nim Hisoka připojil. "Hisoko, prosím, převezmi na chvíli hodinu, zavolám Gushoshinovi..."
"Nevidím důvod, abych řídil tvoji hodinu," přerušil ho Hisoka. "Nejsem učitel, to je tvoje práce. Gushoshinovi můžu zavolat sám."
Tsuzuki nadzvedl obočí, ale než stihl začít protestovat, ozval se Niwa.
"Tak dost! Na hodinu půjdete oba a telefonovat budu já. A jestli se budete ještě jednou hádat, tak už vám nikdy nic neřeknu."
Nastavil dlaň a počkal, až mu do ní Tsuzuki s pokorným výrazem vloží telefon.
"Fajn. Děkuji za pomoc, teď už to zvládnu sám," vyzval je nepřímo k odchodu. Jakmile mu zmizeli z dohledu, našel v seznamu číslo na Gushoshina a vytočil ho.
Když po krátkém rozhovoru vstoupil do dódža, aby Tsuzukimu vrátil telefon, měl alespoň jednu dobrou zprávu.
"Tak co jsi zjistil?" optal se ho nenápadně Hisoka, který se u nich okamžitě objevil.
"Prozatím alespoň víme, že je ještě naživu," odpověděl. "Pokud se do večera neobjeví, musíme se pokusit něco udělat." Neznělo to však příliš jistě. Nikdo z nich nevěděl, co by mohli dělat. Neměli jedinou stopu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yumi Yumi | 6. června 2008 v 19:29 | Reagovat

Teda vy mě napínáte:) Ale moc dík za další kapitolku, opět se velmi povedla!!!

2 Melodye Melodye | Web | 6. června 2008 v 22:32 | Reagovat

Jako obvykle zajímavá kapitola... :) hádky Tsu a Hisoky jsou zajímavé XD jsem teda zvědavá jak to dopadne s Kaoru...

3 warrion warrion | Web | 10. června 2008 v 15:51 | Reagovat

Komentářů ubývá geometrickou řadou, co? Nevím, jak All, ale mě to teda vůbec nemotivuje k přidávání dalších kapitol :s

4 Pepcha Pepcha | 10. června 2008 v 16:10 | Reagovat

Ne!!! Ať vás to ani nenapadne, já si rozhodně chci přečíst další kapitolu! Prosííííím!

5 Allishka Allishka | 10. června 2008 v 16:13 | Reagovat

Dalších kapitol? Jakých dalších kapitol? Já o žádných nevím... možná bych si vzpomněla... ale nevím... stojí mi to za to?

6 warrion warrion | Web | 10. června 2008 v 18:35 | Reagovat

All, další kapitoly, to jsou asi ty papíry, co mám v kamnech připravený na podpal... víš, jak jsou tam ty moc pěkný pwpéčka... zítra už má pršet, tak asi zatopím

7 Yumi Yumi | 10. června 2008 v 19:19 | Reagovat

Néééééééééééééééééé!!!!!!!!!!!!!!!!!! (smrt v očích)

Prosím neupalovat!!!!!!

Haló je tu někdo?????? Přidejte sem okamžitě ňáký komentáře nebo umřu a budu sech chodit strašit. A věřte že by to nebylo moc příjemný (muhehehe - snaží se o ďábelský smích :-D

8 Soki Soki | 11. června 2008 v 20:46 | Reagovat

OK, tak jadu neska nseco jako pridat... Uznavam,ze obcas ty kapitolky musej byet docela nezazivny.. ok ok taaze cu dalsi ze ? :D kdyz uz ten blbej futbal dopad tak jag dopad!!!

9 warrion warrion | Web | 11. června 2008 v 20:48 | Reagovat

Soki, oceňuju tvoji snahu, ale zkus ty komentáře příště psát střízlivá XD

10 Soki Soki | 11. června 2008 v 20:51 | Reagovat

ts!' :D dokud je to srozumeitelny, nebo mi naeskacou psimenka, sem striszilava!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama