2. kapitola - Únos

16. května 2008 v 14:03 | warrion |  Zemřít... a žít navždy
Tak, miláčkové, tady je druhá kapitola. Myslím, že je tu nutné uvést několik poznámek, takže...
Rating: mno, asi 18+... vy to stejně budete ignorovat, tak co
Varování: non-con
Já teď odjíždím na víkend do Prahy. V neděli večer se vrátím a jestli tu nebude aspoň dvacet komentářů, slibuju, že si na další kapitolu počkáte minimálně tejden! All, dohlídni na to XD

Tetsuya Niwa odložil složku a unaveně se opřel do křesla. Podíval se na hodinky. To už je tak pozdě? Měl by jít spát. Zítra je taky den a na úřadování je vždycky času dost… Povzdechl si. Jenže Hide po mně chtěl, abych to dneska dodělal. Když ho neposlechnu, bude zuřit… ta představa ho rozveselila. Rozzuřený Hide? A co? Koneckonců, nebylo by to poprvé, co nějakou zprávu nestihl napsat včas. Nějak to obejdu… jako vždycky, pomyslel si. Teď je čas jít do postele.
Vstal a protáhl se. Vydal se ke dveřím pomalým, labužnickým krokem člověka, který ví, že všechny nepříjemnosti dne už skončily. Když se za ním zavřely dveře kanceláře, jeho nálada se ještě zlepšila. Rozhodl se, že se před spaním ještě trochu projde venku, aby si užil klid a čerstvý vzduch.
Nohy ho samy nesly k jeho oblíbenému místu, malému lesíku na jižní straně ostrova. Měl rád teplý vítr, který tam vál od moře. A také tam měl vždy dost soukromí. Skoro nikdo tam nechodil.
Šel pomalu, nespěchal. Poslouchal šumění listí a křupání vlastních kroků na štěrkové pěšince, která měla za chvíli skončit. Absolutně nic nenarušovalo poklidný večer…
…dokud ho něco nezarazilo uprostřed kroku a nezabránilo mu jít dál. I zpátky. Kolem něj zaplála fialová barva. Nic neviděl, ale připadal si, jako kdyby byl chycený ve velké pavučině. Cloumal neviditelnými pouty, která mu stáhla zápěstí k sobě a která omotala jeho nohy, ale marně. Nemohl se pohnout.
Ještě chvíli zůstával les tichý, ale tento klid brzy narušilo něco nového; zvuk dalšího páru nohou. Mezi stromy proti Niwovi se objevila nejasná postava - bíle oděná silueta se ostře rýsovala proti stínům lesa. Muž - protože to byl muž - přešel blíž ke Kingovi a bledou rukou se dotkl jeho tváře. Niwa ucukl.
Muž se tiše zasmál a jeho ruce se mihly vzduchem v sérii několika gest. Niwa ucítil, jak mu těžknou víčka i celé tělo. Snažil se s tím bojovat, ale brzy dokázal vnímat jen obrovskou únavu. A pak už nebylo nic.
* * *

Niwa se začal z podivného spánku pomalu probouzet. Cítil se nesmírně utahaný a slabý, netušil, čím to je. A taky ho bolely ruce. Zamžoural očima a rozhlédl se. Všude bylo šero. Jediným zdrojem světla byla žárovka, pofidérně zavěšená u stropu. Místnost byla velmi strohá a téměř prázdná. Vypadalo to tu jako kobka vytesaná ve skále, vlhká a studená. Jediným nábytkem, který se zde nacházel, byla police plná všech možných i nemožných nástrojů a věcí, knih a prachu. Dále tu byl stůl… chirurgický! King si začínal čím dál tím víc připadat jako v šíleném hororu. Okno tu nebylo a jediné dveře vypadaly ze všech přítomných věcí nejpevněji a nejnověji. Niwa si opět uvědomil, že ho něco řeže do zápěstí a že ho bolí snad všechny části těla. Vzhlédl vzhůru a zjistil, že má k sobě ruce spoutané podivným řetězem. Kolem něj zářila slabá fialová aura. Stejná barva jako v lese… Niwa se rozpomenul na své poslední zážitky. Lesní pěšina, najednou se nemohl hýbat, všude fialová barva a nějaký muž… Pak už si nepamatoval nic. Ani jak se sem dostal. Pořádně se postavil na nohy, aby v poutech nevisel a aby ho neřezala do rukou. Pokusil se s řetězem zatřást, ale ani nezachrastil. Vztekle si sám pro sebe zavrčel. Byl úplně bezmocný. A navíc pěkně zesláblý, sotva se udržel na nohou. Představa, že bude takhle muset ještě nějakou dobu vydržet, jej zrovna netěšila. Pokud jej tu ten někdo nechce nechat vyhladovět. Znovu se rozhlédl, jestli tu není ještě něco, popřípadě jestli se někdo neschovává v polostínu, ale ať se díval, jak se díval, nic jiného než on, stůl a police tu nebylo. Jako by nestačilo, že je tu sám, skoro ve tmě, spoutaný a hladový, byla tu ještě nepříjemná zima. King byl sice silný a zvyklý na ledacos, ale tohle se mu rozhodně nezamlouvalo. Sice nijak netoužil po tom se se svým věznitelem setkat, ale umřít tu taky nechtěl. I když nevěděl, jaké s ním má neznámý muž plány.
Najednou zavrzaly dveře. King rychle stočil pohled na muže, který v nich stál. Byl celý oděný v bílé, což ostře kontrastovalo s šerem, které v místnosti panovalo. Jeho rysy však Niwa rozeznat nemohl. Muž za sebou zase zavřel. Pozorně si svou oběť prohlížel, to však ona vidět nemohla. Neznámý začal místnost obcházet, kroužil kolem Kinga jako sup, ale dělal, že si ho nevšímá. Zato Niwa z něj nespustil oči. Chtěl zjistit, kdo to je, ač pochyboval, že ho zná. Ale absence světla mu nedovolovala si ho lépe prohlédnout. Když ho muž obešel zezadu, nemohl už Niwa vidět co dělá, jeho pouta mu nedovolovala se ani hnout. Sotva pootočil hlavu, aby si všiml, že neznámý se zastavil přímo za ním. Najednou ucítil, jak se něco dotklo jeho zad. Cukl sebou. Muž přejížděl rukou po jeho zádech, přes ramena až na krk. Jeho dotyky byly mrazivé a Kingovi nebyly příjemné. Snažil se to však nedat najevo, nechtěl mu udělat tu radost a žádat ho o nějaké milosti.
"Kdo jste?" nevydržel to Niwa a na rovinu se zeptal. Za ním se ozvalo posměšné uchechtnutí.
"Na tom, pane Tetsuyo, pramálo záleží," odpověděl mu hluboký, chladný hlas. Niwu chtě nechtě zamrazilo. Ruka neznámého zamířila přes jeho lícní kost na čelist a zpátky na krk. King trhl hlavou, protože se mu ty dotyky přestaly líbit. Muže to neodradilo, naopak. Jeho dlaň putovala na jeho rameno a pak podél ruky, uvězněné v poutech. U zápěstí se zastavila a sjela po paži, přičemž stáhla rukáv Niwovy košile dolů. Nezvaná ruka se stáhla zpět a neznámý od něj odstoupil. Obešel překvapeného Kinga a přešel k chirurgickému stolu, kde byly rozložené nějaké nástroje. Stál zády k vězni, který tak nevěděl, co dělá. Slyšet jen nějaké zašustění igelitového sáčku a nějaký cinkot. Nechápal, co se děje.
"Vy jste doktor?" uklouzlo Niwovi, když se tak rozhlížel.
"Jste bystrý," řekl pouze muž v bílém a otočil se k němu. V ruce držel injekční stříkačku. Co to má znamenat? Neznámý došel až k němu a pak mu předloktí lehce přetřel vatičkou namočenou v dezinfekci, načež mu do odhalené tepny vpíchl jehlu. King sotva mohl chápat, proč mu bere ten neznámý muž krev. Doktor se s plnou ampulkou krve otočil a pečlivě si ji uschoval. Niwa vyčkával, co se bude dít dál. Bylo mu jasné, že se mu to asi nebude zrovna dvakrát zamlouvat. A od pravdy nebyl daleko…
Muž opět svou pozornost obrátil na něj. Znovu se posměšně uchechtl, když viděl svého vězně tak bezmocně spoutaného. Byl to triumfální pocit. Věděl, že Niwa mu utéct nemůže, protože řetězy, které ho poutají, jsou očarované. Přistoupil k němu, tentokrát zepředu. Rukou ho pohladil po tváři a sjel dolů po krku. Dále přes košili, a když se dostal až k jejímu okraji, vklouzl pod ni rukou. King se lehce otřásl, když ucítil tu nenechavou dlaň na svých svalech.
Doktor nahmatal bradavky, ztuhlé zimou, a třel je mezi prsty. King se tomu nemohl bránit, což mu vadilo ze všeho nejvíc. Jeho doteky nebyly vůbec příjemné a vzrušující taky ne. Niwa mu nechtěl udělat tu radost a dát mu jakkoliv najevo, jak je mu to příjemné nebo nepříjemné.
"Nechte mě být," odtušil rozhodným a vyrovnaným hlasem. Věděl, že jeho slova jsou málo platná, ale nějak se bránit musel.
"Myslím, že nejste zrovna v situaci, kdy si můžete diktovat podmínky," na to doktor jízlivě. King mezi zuby drtil nejrůznější nadávky. Ovšem aby měl neznámý potěchu z toho, že ho tím týrá, to Niwa nechtěl. Radši tedy mlčel a ignoroval všechny dotyky.
Muž ho pomalu obešel a své ruce měl stále pod Niwovou košilí. Když stál za ním, přitiskl se k němu a on cítil jeho horký dech na svém uchu. King hlavu trochu odvrátil, protože mu to nebylo příjemné, ostatně jako vše v tomto dni.
Neznámý ho začal líbat na krk a jeho dlaně se přestaly zdržovat jen na hrudníku.
Pásek jeho kalhot povolil a ony z něj lehce sklouzly. Niwa se znovu otřásl zimou i nechutí nad doktorovým počínáním. Neznámého ruka zamířila přímo mezi jeho nohy a začala ho laskat. To bylo vzrušující, ať King chtěl nebo ne. Přesto doufal, že se teď probudí a zjistí, že to jenom usnul nad těmi lejstry v kanceláři. Jenže tenhle sen se zdál být až příliš živý. Zvlášť poté, co ucítil něco tvrdého na svém dokonale vypracovaném zadku. Polilo jej horko.
Aby ho defloroval zrovna tento muž, to si opravdu nepřál. Pokusil se vyprostit z jeho sevření, ale marně. Docílil jen toho, že jej doktor hrubě přitáhl k sobě a pevně jej držel. Jednou rukou ho držel za pas a druhou ho hladil po hýždích. Jedním prstem se začal dobývat do jeho těla. Niwa se neubránil bolestnému zasyčení. Nic příjemného to nebylo a asi jediný, komu se to líbilo, byl doktor. K prstu přidal další, a že by byl jemný se o něm zrovna říct nedalo. King zatnul zuby, aby neprojevil nahlas svou bolest. Nesměl tomu parchantovi udělat tu radost. Nechtěl přijít o svou hrdost. I když asi přijde o svou čest.
Ucítil, že je v něm už třemi prsty, a bylo to čím dál nesnesitelnější. Nemohl to vydržet.
Znovu se mu prudce vyškubl, a to úspěšně, takže se jej mužovy ruce na chvíli nedotýkaly. Ale na hodně krátkou chvíli. Neznámému již asi přetekly nervy, nebo už to nechtěl oddalovat, protože si Kinga opět přitáhl. Pevně ho držel za boky a prudce jimi přirazil proti svým, takže do něj drsně vniknul. Niwa, aniž by to mohl ovlivnit, vykřikl bolestí. Bylo to strašné, měl pocit, že ho neznámý roztrhne vejpůl. Jestli už to tedy neučinil. Zvlášť, když doktor začal přirážet proti jeho tělu, myslel, že bolestí zešílí. Musel se kousat do rtů, aby znovu nevykřikl. Ten člověk neměl žádné city, bral si ho, jako by byl hračka. Což pro něj bezpochyby byl. Pro Kinga to bylo hotové peklo. Jak po fyzické, tak po psychické stránce. Jeho hrdé ego tím nesmírně trpělo.
Když doktor skončil, naprosto klidně od své oběti poodstoupil. King tenhle nepěkný zážitek ještě rozdýchával. Doktor se vrátil ke svému stolu a cosi tam dělal. Niwa vnímal jen svoje utrpení a nenávist, kterou nyní pociťoval k neznámému. Zlobně mu hleděl do zad a měl strašnou chuť mu ublížit, tak jako on ublížil jemu. Náhle uslyšel tiché zaklení. Ale nezajímalo ho to.
"A co hodláte udělat teď?" zavrčel nepřátelsky Niwa. Doktor se pootočil. V ruce držel ampulku s jeho krví.
"Teď vás zabiji," prohlásil s drobným úsměvem, plným chladu a necitelnosti. To se dalo čekat, pomyslel si trpce King.
Muž ampuli odložil a opět přešel k Niwovi. Stál za ním, takže nevěděl, co dělá. Ozval se trhavý zvuk. Doktor mu rozpáral košili a nyní bříšky svých prstů přejížděl po jeho zádech. Neznámý muž něco zašeptal. Najednou jako by se Kingových zad dotkl rozžhavený kus železa. Kousl se do rtu, aby nevykřikl. Nevěděl, co se to děje, ale měl pocit, že mu muž na zádech pálí cejch. Co to bylo, netušil. Když byla bolest nesnesitelná, začaly mu téct slzy. Kůže ho hrozně pálila, nedalo se to vydržet.
Trvalo to asi deset minut, ale vleklo se to jako století. Jen co to skončilo, musel si King oddychnout. Oči měl zavřené, takže neviděl, kde doktor je a co dělá.
"No, pane Tetsuyo," ozvalo se před ním, "budeme se muset rozloučit. Těšilo mě." Niwa oči otevřel a spatřil bíle oděné individuum, jak před ním stojí s chirurgickým nožem v ruce.
Sotva si to King stačil uvědomit, bodl doktor skalpelem přímo do jeho srdce.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Morgana Ehran Morgana Ehran | 16. května 2008 v 21:49 | Reagovat

:)super. jsem ráda, že jste přidaly pokračování.

jo a k tomu znásilnění se hrdě hlásím já:D a začátek je tuším warrion:)

2 Morgana Ehran Morgana Ehran | 16. května 2008 v 21:52 | Reagovat

co že to, že mám vždy první komentář?.)))

3 Allishka Allishka | 16. května 2008 v 22:54 | Reagovat

Ano, ano... kdo jiný by tak nadšeně všude strkal non-cony, než naše Morgís XD

Morgísku, to bude tím, že všichni ostatní na nás se*ou XD Ale ono se to ještě pořádně nerozjelo, to teprve příjde... XD

4 Morgana Ehran Morgana Ehran | 16. května 2008 v 23:15 | Reagovat

*do stropu koukajík*

však neboj, ono se to rozkřikne... a 33 komentů u první kapitoly není vůbec málo:)

5 Allishka Allishka | 16. května 2008 v 23:39 | Reagovat

Haha, tak čtyři komenty z toho byly k povídce, zbytek byl vaše žvanění o anime XD Ale dobrá... aspoň něco XD

6 Morgana Ehran Morgana Ehran | 17. května 2008 v 0:54 | Reagovat

no vidíš:))) aspoň něco...

7 Anie Anie | 17. května 2008 v 9:43 | Reagovat

až mi zamrazilo.Super ! jak to vypadá s pokračováním?

8 Melodye Melodye | Web | 17. května 2008 v 11:22 | Reagovat

Tak to jsem nečekala... King je dost podobný Tsuzukimu.... určitě to má nějaký význam :D:DXD

Muraki je pěknej hajzl... teda jestli to je on... doufám, že neumře :) jinak skvělá kapitola :) už se moc těším na další...

9 Ajja Pensivell Ajja Pensivell | Web | 17. května 2008 v 13:01 | Reagovat

Heh... Yahooo!

10 Morgana Ehran Morgana Ehran | 18. května 2008 v 0:14 | Reagovat

hele lidi... měli bychom zvýšit počet komentářů, nebo nás warrion zabije... tedy spíš přizabije, aby jí zůstali čtenáři, ale i tak...

11 Allishka Allishka | 18. května 2008 v 1:24 | Reagovat

hehe, s pokračováním to vypadá dobře. já bych řekla, že tu bude příští sobotu. pokud nám šibne, tak dřív, ale doufám, že ne... XD

Mel - jak můžeš říct, že je Muraki hajzl? Takový rozkošný bobíšek... občas má sice svoje chvilky, ale jinak je boží XD

12 Morgana Ehran Morgana Ehran | 18. května 2008 v 1:25 | Reagovat

All - k tomu Murakimu - i muži mají své dny:)))))))))))))))

13 warrion warrion | Web | 18. května 2008 v 17:00 | Reagovat

A kdopak je doma? A něco se mu vůbec nelíbí! Jsem říkala tejden, že jo? No tak to bude třetí kapitola až v neděli... :)))

ME, v tom případě má Muraki své dny pořád... a má taky premenstruační syndrom? To by byl tanec XD

14 Morgana Ehran Morgana Ehran | 18. května 2008 v 17:23 | Reagovat

no chudák:)))

he, jaký syndrom?

15 Morgana Ehran Morgana Ehran | 18. května 2008 v 17:24 | Reagovat

háá, patnáctý koment! (to je zas můj syndrom)

16 Morgana Ehran Morgana Ehran | 18. května 2008 v 17:47 | Reagovat

jo, dík za vysvětlení... no o Murakim toho stále příliš nevíme:))) narozdíl od Tsuzukiho (že, Watari?) ho ještě nikdo neprohlížel:))))

17 Morgana Ehran Morgana Ehran | 18. května 2008 v 18:29 | Reagovat

jo a o Hisokově pohlaví od "přečtení" jistého doujinshi taky velmi pochybuji:))))

18 Yumi Yumi | 23. května 2008 v 14:03 | Reagovat

prosím prosím další kapitolku:-) ps: je to moc zajímavý námět a povedlo se vám to!

19 Allishka Allishka | 24. května 2008 v 8:08 | Reagovat

Yumi: děkujeme, kapitolka bude zítra ;-)

20 Soki Soki | 4. června 2008 v 21:06 | Reagovat

... 20? :p :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama